Krematorium
Litoměřice
Úmrtnost v Litoměřickém koncentračním táboře
a podzemní továrně Richard byla vysoká. Zvláště v zimě a
na jaře v roce 1945, kdy propukla tyfová epidemie. Za jediný
rok zahynulo v Litoměřicích kolem 4 500 vězňů. Zpočátku
mrtvé odváželi ke zpopelnění do Ústí nad Labem a do
Terezínského krematoria. Tyto dvě krematoria nestačila tento
strašlivý příděl těl spalovat (ke konci války se též
projevil nedostatek nafty, používané v Terezínském
krematoriu) bylo potřeba najít nějaké řešení.
Pohled na původní uspořádání
staveb u krematoria (pravá strana) na levé straně je cihelna a
zhruba ve středu fotografie je dům "spalovače mrtvol"
Pritzla.
Komín krematoria v současnosti.
Původní a současný čelní pohled na
budovu krematoria
.
Budova
krematoria
Původní a současný pohled na budovu
krematoria
Krematorium obsluhoval Václav Pritzl (narozený
4. 12. 1883) z Litoměřic. Měl svůj domek hned vedle
cihelny a krematoria. A podle své výpovědi před soudem
vypověděl, že denně spálil třicet až čtyřicet těl.
Poslední těla, která krematorium zpopelnilo, přivezli
Podle jeho soukromých zápisků spálil
celkově 405 nebo 406 těl. Za svou „práci“ pobíral plat 75
Pf. Na hodinu.
Po válce byl při těžbě v jedné (pro
mě zatím neupřesněné) lokalitě nalezen popel spálených
obětí. U koncentračního tábora Litoměřice bylo i několik
hromadných hrobů (ani jedno z těchto míst se mi zatím
nepodařilo lokalizovat).
Pohled
na totéž místo v současnosti
… a pohled na totéž místo v současnosti.
Letecký
pohled.
1 –
budova krematoria
Mrtvá
těla přivezl na obyčejném voze civilní kočí.
Sem
do těchto vrat je odnesli vězni „nosiči mrtvol“
Nedokončená
pitevna …….
Pohled na nedokončenou pitevnu.
V zadní části fotografie je
částečně možné spatřit místo (vpravo
Místo
kde bylo uloženo uhlí a koks používané na topení ve dvou
pecích.
Zadní
část pecí.
Spodní
dvířka sloužila pro topení
Horní, pro vybíraní popela ze spálených těl.
Těla
se před kremací položila na dřevěné rošty. Poté byla na
dvojitých ocelových trubkách vsunuta do pece
Z počátku
se pálila pouze dvě těla, později bylo páleno až šest těl
najednou….
Ocelová
trubky byly pro snazší manipulaci vedeny na kladkách.
Po
třiceti minutách byla kremace ukončena a popel byl vyhrabán
do nádob pod dvířky….
„Poslední
cesta“,
nenápadná
dvířka pod úrovní okolního terénu odkud byl popel vynášen
ven před budovu
v
počátcích byl popel ze spálených těl volně rozhazován
na cestu. V pozdější době byl popel vhazován do vykopané
díry nedaleko krematoria.
Krematorium
dnes
Na budově krematoria jsou rozbitá
všechna okna. Jsou utrženy okapy. Několikrát došlo k rozštípání
dveří a poškození střešní krytiny. Uvnitř budovy
praská zdivo.
V křovinách se povalují papíry, pet
lahve, skleněné střepy a bohužel i běžný jev dnešní doby
– jehly a injekční stříkačky.
Vnitřní prostory krematoria jsou
uzavřeny. Prohlídka uvnitř budovy je možná pouze po
předběžné dohodě v Terezínském památníku. Kdysi zde byl
i průvodce, který popisoval historii krematoria a podzemní
továrny Richard.
Pietní
místo Litoměřického krematoria
Pamětní
deska u památníku.
(původní
bronzová deska byla ukradena)
V době kdy došlo k pietní úpravě
okolních prostor, byl uprostřed areálu vybudován i
„pomník“ obětem. Proč je slovo pomník v uvozovkách?
Rozhodně nechci znevažovat oběti,
jejichž památce jsou vlastně věnovány tyto stránky.
Ale to co zde tehdy nechal někdo
postavit, to nemá obdoby. Na tělech byla poměrně věrohodně
znázorněna krev a rány. I zuby psů zdobila krev.
Celé sousoší působilo dosti nechutně
a počítám, že se mohlo docela dobře hodit na strašení
neposlušných dětí. Dnes stopy krve omyl déšť a zub času
se podepsal i na některých sochách. Fotografie snad mnohé
pomohou vysvětlit….
„památník“
„památník“
Popis
cesty
Na levé straně přejdeme přes koleje,
a vydáme se po cestě. Na pravé straně je plot nových
mrazíren, nalevo pod námi, vedou koleje směrem na Lovosice.
Zhruba po pěti stech metrech dojdeme k silnici. Na levé
straně je most přes železniční koleje, naše cesta však
pokračuje do vrchu směrem napravo. Po několika málo krocích
spatříme komín krematoria a schody vedoucí přímo do areálu
bývalého krematoria Litoměřice (silnice pozvolna stoupá
a pokračuje až pod Litoměřickou dominantu – vrch Radobýl).
©