Jméno Ing. Volka je v e
spojení s továrnou Richard pro mne stále opředeno záhadou.
Podle všeho se jednalo je jednoho
ze tří hlavních inženýrů továrny (další dvě jména prozatím nezmiňuji a budu se
jim věnovat v jiné části stránek).
Co je vlastně tak zajímavé na hlavním inženýru továrny a
co o něm vlastně víme?
Ing.
Volk byl nejpřednějším odborníkem v továrně Richard, a pravděpodobně se
podílel i na projekci závodu.
Společně
s příslušníky SS vybíral odborníky z řad vězňů – häflingů a zařazoval
je do specializovaných pracovních skupin. Ke všem lidem se údajně choval vždy
slušně.
Bydlel
sotva 2 km od
Richardu, v malé vesnici Miřejovice (je možné, že došlo
k záměně jména a jedná se o obec Michalovice. Přesnou lokalitu zjišťuji) nad Žernoseckými vinicemi, kde spolu s manželkou Alicí a synem Hansem
obýval malý domek. Denně buď jezdil autem, nebo chodil pěšky do Richardu do
práce, odkud často nosil lesklé duralové předměty, jaké se v dole
vyráběly. Pro slušné vystupování a jednání se ho ostatní obyvatelé vesnice
nebáli, třeba že to byl nacista. Své sousedy ve vsi prý často i s rodinou
navštěvoval, o práci a podmínkách v podzemí Richardu však nikdy nemluvil.
V posledních
dubnových dnech roku 1945 se z Richardu rozutekli Volkovi spolupracovníci,
kteří pravděpodobně zamířili na západ do amerického zajetí. Inženýr Volk však
zůstal až do 1. května 1945. V tento den zmizela ze vsi i rodina Volkových.
Žádný ze sousedů je neviděl odjíždět, nikdo neměl ani potuchy, kam směřovali.
Jaké proto bylo jejich překvapení, když se u nich na dvoře 4. května 1945
dopoledne objevila paní Volková. Přišla s nevelkým kufříkem, ve kterém byly
kompletní plány celého Richardu a výrobní činnosti v něm. Manželka šéfinženýra
Volka požádala sousedku, aby kufr někde v domě ukryla. Řekla jí tenkrát
otevřeně, co kufr obsahuje. Sousedka po chvíli váhání souhlasila a obě společně
tajemný kufr vynesly na půdu, kde ho ukryly mezi včelařským nářadím. Pak paní
Volková poděkovala a spěšně odešla…
Záhadný
kufr se však na půdě moc dlouho neohřál. Dne 9. května 1945 zastavil z ničeho
nic před domem sovětský obojživelný automobil. Vyskočili z něj tři sovětští
důstojníci a s nimi, světe div se – také Robert, Alice i Hans Volkovi…!
Inženýr Volk si vyžádal svůj kufr, poděkoval sousedům a rozloučil se s nimi.
Pak opět všichni nasedli do vojenského auta, které s nimi rychle odjelo směrem
do Litoměřic. Tam na horním nádraží dostali Volkovi od sovětů k dispozici jeden
nákladní vagón. Rudoarmějci jim do něho pomohli nastěhovat nábytek a další
zařízení z domku ve vsi nad Richardem. Po několika dnech byl vagón
připojen k bedlivě střeženému vojenskému vlaku a rodina nacistického
šéfinženýra Volka s ním odjela do Sovětského svazu. Od té doby o něm už v
Litoměřicích nikdo nikdy neslyšel. Dodnes je záhadou, proč šéf Richardu
neuprchl před příchodem Rudé armády tak, jako ostatní jeho kolegové, ale naopak
se jí vydal i s rodinou naproti, předal jí důležité dokumenty i plány, a pak
odjel do SSSR. Pamětníci si ještě vzpomněli, že v té chvíli rozhodně nepůsobil
dojmem nějakého válečného zajatce.
Divné, že? Ptáte se proč?
Odpovídám. Víme, že
v Richardu byla prokázána výroba součástek pro motory a převodovky do
tanků (Richard I) a plánovalo se přestěhování
elektrotechnické výroby,firmy Osram(Richard II).
A já si dovolím
zvědavou otázku. Co je na výrobě zmíněných komponent v Richardu tak
zajímavého? Řekl bych, že nic moc. Prostě strojírenská továrna, pouze s tím
rozdílem, že vše je umístěno v podzemí.
Ptám se dál.
Co může vědět jeden (i když
hlavní) inženýr továrny tak důležitého o výrobě součástek na tankové motory?
Co je všeobecně na výrobě tohoto
typu součástek tak divného?
Motory a převodovky se přece
v té době vyráběly po celém světě a ukořistit jakýkoliv tank a posléze jej
do šroubku rozebrat by Rusové pravděpodobně dokázali už tehdy a to bez pomoci
hlavního inženýra.
Tím se dostávám k zásadní
otázce:
Co věděl ing. Volk tak
zajímavého, že jej za shora uvedených okolností odvezla rudá armáda neznámo kam?
Proč jej prostě jako válečného
zajatce „nesebrala“ a neodvezla bez jakýchkoliv ohledů?
„Dělal si na zbraních proti nám?
…. jsi tím pádem nepřítel – marš do zajetí a tam tě naučíme zač je toho loket!
…. Inženýrů je všude „mnogo“, tak se s tebou nebudeme párat“.
Co tedy skrýval tajemný kufřík,
který si odvezl sebou do Ruska?
Nevěděl něco daleko a daleko
zajímavějšího co vyměnil za slušné jednání s ním a jeho rodinou?
A jaký byl vlastně další osud
tohoto člověka a jeho rodiny?