Osvobození
továrny Richard
Nejprve dáme přednost ženě, i když tento popis je velice nepravděpodobný. Proč? – Udělejte si obrázek a porovnejte obě tak rozporuplné verze….
Jedná se pouze o zkrácenou část článku –
knížky, která se týká přímo Richardu. Článek je v původní podobě pouze
sporné nebo zajímavé části jsem barevně označil a doplnil svým komentářem.
Druhá verze,
je diametrálně odlišná a věrohodnější
(na rozdíl od
popisu M. A.Fortusové)
Následující
řádky uvádí zatím poslední variantu událostí.
Práce v
podzemí Richardu pokračovala až do květnových dnů 1945.
Na
přelomu dubna a května 1945 Richard sice opustila většina civilních inženýrů,
vězňové však na směny nastoupili ještě v prvním týdnu května 1945.
Odpoledne dne 5 května 1945 (někde je udáváno
2 či 3 května) se konal
v koncentračním táboře Litoměřice každodenní společný velký apel. Před
vězně předstoupil lagerführer Panicke.
Neozvalo se obvyklé
"Achtung! Mütze ab!", velitel tábora oslovil vězně v přibližně
takovémto projevu:
"Meine Herrn… válka
skončila, Hitler je mrtev… tábor bude rozpuštěn, a vy budete propuštěni."
Jeden z posledních koncentračních
táborů druhé světové války tak přestal existovat. Nebyl vlastně osvobozen, ale
zrušenn… V prostoru Richardu zůstaly pouze zbytky strážního oddílu a v
přilehlém táboře nemocní a nepohybliví vězni.
První snahou vyhladovělých vězňů
bylo opatřit si jídlo, vrhli se proto ke kuchyni, a pak si vyřídit účty s kápy.
Ozbrojený zbytek strážní jednotky však zjednal v táboře znovu pořádek.
V té
době do Litoměřic přijel agent gestapa – Hans Cohen. V pondělí 7.5 (nebo v úterý 8.5??) kontaktoval hejtmana města Litoměřic Kleina, kterého žádá o
podporu střežení továrny ve které je mnoho zbraní a má obavu aby se jich
nezmocnili vězňové. Kromě toho dodává, že z rozkazu Himmlera má, vyhodit
do povětří podzemní provozy. (samostatná stránka k tomuto tématu se
připravuje)
(Cohen, který již předtím
podobným způsobem zlikvidoval osm jiných táborů a za jehož dopadení nabízela
americká armáda odměnu 50 000 USD), začal rozmísťovat nálože k zahlazení stop po německé
činnosti v podzemí Bídnice.
K odpálení náloží mělo dojit 8.5 (nebo
9.5??) v 6
hodin.
K výbuchu
naštěstí nikdy nedošlo. Proč o tom se můžeme pouze dohadovat. Avšak i na tuto
„záhadu“ existují opět minimálně dvě vysvětlení. (samostatná stránka
k tomuto tématu se připravuje)
|
|
(výpověď je pod kat. číslem A11 958 – přechovávána v
archivu Památníku Terezín
10.
května přijíždí československé sovětské jednotky vedené sovětským velitelem,
gardovým majorem Šeludčenkem, obsazuje město, koncentrační tábor Litoměřice.
Šeludčenko se stává vojenským velitelem města.
O závod Richard až do 15. května nejeví zájem. Továrna a je v té
době střežena (pravděpodobně) čsl. stráží.
Tato
situace se mění 16. 5. 1945 kdy Šeludčenko žádá, aby jeden čsl. důstojník
zavedl na závod Richard stráž sovětskou, která pak vystřídá naší stráž. Je
velmi pravděpodobné, že teprve nyní sovětské velitelství dostává nové pokyny o
Richardu a jeho zajištění. Richard se stává válečnou kořistí sovětské armády.
Pátráním
je zjištěno, že jsou zde ještě tři inženýři továrny Richard a to:
Ing.Volk
– hlavní inženýr továrny Richard
Ing.
Spoida Pavel (samostatná stránka k tomuto tématu se připravuje)
Ing.
Blümel – Jméno Ing. Blümela se ve výpovědi
vyskytuje pouze jednou a další souvislost se mi zatím nepodařilo najít
18.
května je provedena prohlídka závodu Richard komisí ve složení:plk. Josef
Tomeček, mjr. Josef Škobis, mjr. František Slípka a Ing Spoida (ano je to opravdu jeden ze tří inženýrů továrny a v této chvíli má za
úkol ukázat nálože umístěné v podzemí. Tak mě napadá kacířská myšlenka,
kdopak to ještě asi doprovázel Cohena při kladení náloží?)
Teprve až
25. května provádí pplk. Ing. Růžička odstranění rozbušek a náloží a jejich
odvoz. Celkem asi 6 pětitunových nákladních automobilů odváží svůj náklad do
pracháren. V podzemí zůstala naplněna již pouze hlavní komora (skladiště trhavin??). Než došlo k odvozu i tohoto
skladiště vybuchla 28. 7. 45 prachárna u silnice Terezín – Hrdly, dne 31. 7. 45
prachárna v Ústí nad Labem a později ještě prachárna v lese u
Dravčic. Jako příčina byl uveden svoz trofejního materiálu a jeho velké
soustředění na jedno místo (i když aby jen tak z ničeho nic
vybuchly 3 prachárny, mi připadá jako moc velká náhoda).
26.
května opouští sovětská posádka Litoměřice. Mjr. Škobis přebírá od majora
Šeludčenka mezi jiným i 7 plánů dolu Richard.
Ze zásob
stavebního materiálu závodu Richard jsou prováděny opravy litoměřických domů
porušených náletem.
28.
května přijíždí do Litoměřic skupina sovětských důstojníků z Drážďan. Dva dny prohlížejí všechny tři sekce továrny (Richard I, Richard II a Richard III).
V závodě Richard je strojní vybavení
stále čištěno a udržováno. Tato situace však netrvá dlouho, protože nejsou
peníze na úhradu mezd pro civilní zaměstnance.
- Výpověď – Josefa
Škobise
(Bývalý důstojník ČSLA,
v době války zástupce ilegální organizace, po osvobození člen velení
Litoměřické posádky)
Výpověď je pod kat. číslem A11 958 – přechovávána v
archivu Památníku Terezín
sborník „Koncentrační
tábor Litoměřice 1944–1945“,
který byl sestaven
z příspěvků mezinárodní konference v Terezíně, konané 15 -17
Listopadu 1994
Naposledy upraveno