Pitná voda pro potřeby továrny Richard

Nádrže na pitnou vodu

Nad vstupním portálem Richardu I (vchod CD), byla v roce 1944 vybudována nádrž na pitnou vodu. Dnes ji můžeme po chvilce hledání spatřit v hustém, převážně šípkovém křoví. 

Jedná se o železobetonovou stavbu, jejíž převážná část je ukryta pod zemí a zbytek vystupuje na povrch.

Podle mého názoru měla být stavba celá ukryta pod zemí a to ze dvou důvodů.

Jednak by zemina sloužila jako přirozená izolace a současně by celou stavbu maskovala.

K jejímu odkrytí došlo pravděpodobně v roce 1949, kdy tehdejší podnik státní hutě (později kovošrot), ze země vytrhal veškeré potrubí, které v té době nemělo co do činění z pokračující těžbou.

Částečně odkryta je právě ta strana, kudy bylo přivedeno vstupní i výstupní potrubí, které odtud pokračovalo, až k jedné z větracích šachet kde vstupovalo do podzemí.

A nebo ke konečnému zavezení a povrchovým úpravám nad nádrží v době výstavy nikdy nedošlo.

Celek se skládá z těchto částí.

1 – společná místnost, kde byla namontována čerpadla a soustava armatur

2 – dvě stejně veliké nádrže na vodu.

Uvnitř nádrží již toho ke spatření moc nezůstalo. Vlastně pouze to co prochází betonem a bylo těžké to uřezat či zničit. 

Ostatně následující fotografie vysvětlí situaci lépe než mnoho zbytečných slov.

 Nádrže jsou z jedné strany částečně odkryté.

 Vstup do nádrží.

 Ještě jednou pohledy na vstup.

Račte dovnitř….

První patro – přestupní stanice.

Výklenky ukrývají vstupy do nádrží 

Ocelové schůdky pokračují do spodního patra,

 kde byla umístěna technologie rozvodu vody a pravděpodobně i čerpadla.

Dnes však zde jsou již pouze žalostné zbytky armatur.

Potrubí vstupu a výstupu pitné vody bylo uloženo vedle sebe. 

Pozůstatky potrubí vstupující betonovou stěnou do jedné ze dvou nádrží

Silnější trubkou byla voda z nádrže odváděna.

Pravá – slabší byla pravděpodobně naopak určena k přetlakovému napouštění vody.

Vnitřní část nádrží na pitnou vodu. 

Schody a trubka přepadu vody.

Pohled do nádrží na vodu.

Spodní část nádrže a jímka na kal.

 V jedné z nádrží je doposud zachovalý sací koš.

Přivítal bych jakékoliv doplňující informace od lidí z vodárenského řemesla. Zvláště jaká technologie by se v této stavbě mohla nacházet.

Revizní šachta a rozvod pitné vody 

Další je pozůstatek zděné šachty nedaleko vstupního portálu do Richardu I. Šachta sloužila pravděpodobně jako kanalizační vpusť. V bezprostřední blízkosti zděné šachty došlo k sesuvu půdy a ze země vystupují zohýbané části kovového potrubí o průměru asi 15 cm. Podle všech indicií sloužilo potrubí pro rozvod pitné vody.

Pozůstatek zděné revizní  šachty  odvodnění nedaleko vstupního portálu do Richardu I

 Rozdrcené odtokové potrubí odvodnění.

 Pohled do vnitřku odvodňovacího potrubí.

 Pozůstatek potrubí na pitnou vodu v křovinách nad portálem CD.

Mořicí stanice

Zbytky „mořicí stanice“ (název přeložen podle dokumentace). K vysvětlení účelu snad přispějí následující řádky. V současnosti jsem došel k následujícím teoriím o účelu této stavby.

1         - Měla sloužit (a výpovědi pamětnic tomu nasvědčují) k finální úpravě již přefiltrované Labské vody. Jediné co mě zde mate je v tomto případě nelogické umístění této stavby.  Všechny    

         důležité části úpravy vod (filtrační stanice a rezervoáry vody) jsou na opačné části areálu, jsou vzdáleny (asi 1000 m).

2         – jednalo se o doplňkovou úpravu přiváděné pitné vody ???

3    – Další možné vysvětlení – měla sloužit k moření sloupů výdřevy a dřevěného vybavení vnitřní části dolu a továrny.

K doplnění informací o této stavbě přidávám popis od pamětnic.

Paní Chmelová a Ficíková popisuji stavbu asi tímto způsobem:

Do těchto míst jsem se poprvé dostala jako malé dítě těsně po válce. Byla jsem zde s otcem a doprovázel nás Hohaus (podle výpovědi snad důstojník, který pro své slušné chování k vězňům nebyl v poválečné době odsunut).

 Bavil se s otcem a říkal, že budova sloužila k úpravě Labské vody a to jak pro potřeby továren Richard tak samotného města Litoměřice. Komplex nádrží byl před spuštěním do provozu.

Budova byla zděná a omítnutá s vraty na obou stranách.

Budovou se v podélném směru dalo pravděpodobně projet vozem.

Uvnitř stály tři řady zaoblených betonových nádrží o velikosti asi 2x2 metry, každá jednotlivá řada nádrží byla na zemi ohraničena mělkým žlábkem.

Uvnitř jednotlivých nádrží byla kapalina. V každé řadě nádrží měla kapalina rozdílnou barvu. Na jedné straně byla kapalina tmavá (podle výpovědi svědkyně je možné, že tyto krajní nádrže možná byly prázdné).

V prostředních nádržích byla kapalina barvy modravé a v krajních nádržích barvy sytě modrozelené, po okrajích s pěnou. Na zápach nebo jakoukoliv vůni si nepamatují.

Nákres přibližného vzhledu a umístění mořicí stanice.

(autor nákresu – pamětnice paní Ficíková a Chmelová)

V poválečné době byla stavba stržena a jediné co se zachovalo je několik betonových zlomků, do nichž je zabudována armatura (viz následující foto)

Zbytky „mořicí stanice“ Rozlámané betonové desky, na kterých jsou doposud poměrně zachovalé příruby včetně gumového těsnění 

lokalita – křoviny u betonové cesty naproti přístupové cestě ke vchodu CD RichardI.

zpět na úvodní stránku