Výroba raket a tajemných zbraní v Továrnách Richard??

Téma výroby raket v Továrnách Richard I – III., je velice oblíbené.

Občas se objeví „zaručení informace“ Po přečtení takového článku, ve kterém je podávána každá souvislost, jako jasná věc se zdá, že vše nasvědčuje tomu, že jinak to ani být nemohlo. Po několika týdnech se objeví další článek, kde autor vychrlí mraky důkazů, okamžitě je jasné, že právě tyto důkazy jsou ty jedině správné a nevyvratitelné.  

---

Jako příklad předkládám článek o výrobě diskových letadel řady „V 7“ v továrně Richard  a následuje zamítavé stanovisko  výroby"diskoplánů".

V několika knihách a pojednáních o zbraních třetí říše se autoři zmiňují i o továrnách Richard (viz např. shora uvedené články).

V převážné většině použitých článků, jsou vzpomínány rakety V1 a V2. Tento stav byl z největší pravděpodobností způsoben tím, že tyto rakety patří k nejpopulárnějším.

V průběhu druhé světové války se v každém případě pracovalo i na vývoji i jiných raket – případně zbraní řady V. Preventivně však budu dále používat pouze název „raketa“.

A nyní již opis jednoho článku:

Terezínský vězeň Jindřich Karpíšek z Kopidlna je asi jeden z mála kdo spatřil na vlastní oči rakety rozebrané na tři části. Sám o tom vypráví  následovně: … „V březnu 1945 byla v Terezíně zvláštní komandýrka 20 lidí, ve které jsem byl zařazen i já. Dopravili nás na dolní nádraží do Litoměřic, kde stráže už nebyli němci, ale Maďaři a Poláci, a tam jsme nakládali materiál pro Richard. Bylo to v bednách, dva druhy beden a nesměli jsme je pomíchat. Nakládali jsme to na auta a vozili do podzemí. Ve velkých bednách byla pouzdra a v malých součástky. Ptal jsem se jednoho vojáka, zda jsou to rakety a ten mi to potvrdil. Pouzdra byla v bednách upevněna jen za střed. Skládali jsme to celý týden. Kromě mě už ve skupině žádný Čech nebyl“.

Byla v Richardu výroba (nebo kompletace) těchto zbraní skutečně připravována?  Zkoušeli zde nosné raketové náplně? Při likvidaci továrny Rudou armádou se žádný hmatatelný důkaz na tyto otázky nenašel.

Na zajímavou věc se ovšem přišlo při průzkumu továrny již v roce 1945. Při poklepu na stěnu, vzdálenou asi 200 metrů od vchodu, našel ing. škpt. Josef Růžička několikametrový zazděný výklenek. Byly zde maskovaně uloženy válce neznámé hmoty, podobající se barvou běžné trhavině. Válce měly průměr asi 35 centimetrů. Z dolu se jich vynesly dva vagóny.

Četa, ženistů oddělila pilou půlmetrový kus a zápalnicí  hmotu zapálili. Hmota vzplanula bílým oslnivým plamenem. Odrazila se od země a poletovala ve vzduchu. Hořela velmi pomalu. Ing. škpt. J. Růžička po této příhodě pozval na místo pracovníky z Vojenského výzkumného ústavu z Prahy, kteří potvrdili, že se jedná o raketové náplně dosud neznámého složení.

---

Co k tomu dodat ….

Nejprve se budu věnovat „poletujícím válcům“ o kterých se zmiňuje první článek.  

To, co objevil škpt. Růžička ve skrýši litoměřického podzemí, byly skutečně raketové motory. Nebyly zřejmě vyrobeny v Richardu. Je možné, že zde byly ve zmatku posledních válečných dní ukryty. Stejně tak je možné, že zde byly uloženy účelově. Stejně jako vybavení firmy Getewent. Je možné, že měly s tímto vybavením a připravovanou výrobou radiotechnických součástek firmy Kalkspat přímou spojitost. Je možné, že měly spojitost i s výkresy výškoměru firmy Lorenz (které zatoulané leží mezi výkresy součástek motoru HL 230), kvůli němuž zřejmě bylo přivezeno do koncentračního tábora Litoměřice větší množství hodinářů. To všechno je možné. Je ale celkem jisté, odkud se „diglykolové“ raketové motory v Richardu vzaly. Něco málo přes třicet kilometrů od Richardu v Podmoklech u Děčína sídlila firma Schmidding. Ta kromě oficiálního programu hliníkových a mosazných nádrží pracovala na svém vývojovém pracovišti ještě na jiném programu. 109-533, 543, 553, 563, 573, 593, 603 - jsou čísla raketových motorů vyvinutých touto firmou. Palivem všech těchto motorů je právě diglykol.
Je proto celkem možné, že nalezený diglykol byl pro startovací motory Schmidding 109–553 střely Henschel Hs 1174–2 Schmetterling (Motýlek) s radiovým naváděním, jejíž štíhlý trup měřil 4,3 m. Je možné, že nalezený diglykol byl určen pro motor Schmidding 109–543 rádiem naváděné střely vzduch/vzduch Henschel Hs 298. Také je ale možné, že nalezený diglykol byl pro motor úplně jiné rakety

 A další informace jsem vyhledal pomocí internetu. Mimo jiné se mě podařilo najít dvě stránky, kde se této „hmotě“ něco píše.

Takže, diglikol – diglykol (v každém z článků je název uveden jinak) je raketové palivo ve tvaru válce které je popisováno asi takto: … homogenní TPH s tzv. vnitřním spalováním, které dostalo název – diglikol. Toto bylo používáno například k pohonu neřízených raket, které byly podvěšeny pod křídlem letounu  ME 109 – zde je přiložen odkaz na tuto stránku (stránka je v Němčině).

Dokonce i u nás bylo toto palivo používáno a to do  sondážních raket.

.

Plán rozmístění chemických provozů v továrně Richard II.

(zdroj - Archiv Památníku Terezín).

Mapa je přechovávána v archivu Památníku Terezín

Na fotografii plánku výroby v Richardu II. je celkem podrobně rozkresleno rozmístění chemické technologie v této továrně. Podle všech dostupných údajů se zde měla budovat výroba wolframového a molybdenového drátu. Plánek si prohlédl chemik a prohlásil, že by se mohlo například také jednat o provoz na výrobu Hydrazinu.  Další zájemce na téma Richard si informaci nechal ověřit, a tato možnost byla připuštěna.

Ponechám  stranou výrobu drátu a vrátím se k Hydrazinu. I v tomto případě se jedná o raketové palivo. Tentokrát však kapalné. Podle jedné informace s tímto palivem prováděl pokusy i Wernher von Braun.

Nenašel jsem sice o této skutečnosti ani čárku, ale zase jsem na internetu objevil odkaz na jakousi hydru – v podobě lidskou posádkou řiditelné rakety. V článku se ve statí věnované palivu píše o „30% roztoku hydrazin-hydrátu v metanolu“ ale protože je to nedostačující údaj přikládám  odkaz na stránku, která je věnována této raketě. (při poslední kontrole funkčnosti stránek se tato stránka bohužel nenačetla – jedná se o odkaz na cizí web, a proto nemohu zaručit přístupnost této a níže uvedených stránek)

---

Na žádné z odkazovaných stránek a ani jiných informačních zdrojích, jsem zatím o Richardu a jeho jakémkoliv spojení z raketami neobjevil ani zmínku.

Přesto je zde stále možnost, že s některou z těchto látek se v továrnách Richard opravdu mohlo pracovat případně o práci s ní uvažovat.

Pro ty z Vás kdo se chtějí podívat na prokazatelná místa výroby raket, jsem na internetu našel moc hezkou stránku o raketách V2.  Na těchto stránkách se  rakety V2 jenom hemží, a je zde možné nalézt asi skutečně vše, co se dá na toto téma  napsat. (Pro „podzemníky a Richardology“ jsou zde i fotografie z podzemní továrny Dora).

Pro jedince, kteří na rozdíl ode mne vládnou i jiným jazykem než je Slovenština,  je přichystána  také stránka věnovaná raketám V2 – tentokrát však v Angličtině.

(oba poslední zmiňované odkazy jsou umístěny na internetu a nemám žádnou možnost ověřovat jejich aktuální obsah funkčnost)

Pouze ilustrační foto.

zpět na úvodní stránku