Richard po třech letech

(zcela nové stránky o podzemí jsou ve výstavbě)

Richard po třech letech nepřístupnosti

Úvodem

Nebudu rozebírat proč, kdo, jak a kdy, ale stalo se, že po třech letech uzavření podzemí Richardu I, se mi naskytla možnost, znovu nahlédnou do tajemných chodeb a hal továrny Richard. Už jsem pomalu nedoufal, že se něco podobného ještě někdy podaří, opak se stal pravdou.

Jak za chvilku zjistíte, Richard je ve stádiu, kdy každý neopatrný pohyb může znamenat zřícení mnoha tun balvanů, a bohužel musím konstatovat, že konec tajemného podzemí továrny Richard I, je blíže než jsem původně čekal….

Cihlová příčka nedaleko od vstupních vrat

… dost řečí – vzhůru do podzemí…

Máte helmu na hlavě? Baterku připravenou? Ano? – pojďme tedy znovu po třech letech navštívit podzemí bývalé továrny Richard I.

První známky destrukce jsou znatelné již v betonové, poválečné vstupní chodbě D. Ze stropu se vytrhla trubka, kterou byl vypažen větrací vrt nad vchodem. Trubka se zřítila do chodby i s hromadou jílové zeminy.

První náznaky toho, že v podzemí došlo k nepříjemným změnám

Naše pomyslná cesta podzemím, opět povede chodbou D směrem na „Čížkovice“ + okolní chodby. Po třech letech si tedy zopakujeme znovu virtuální návštěvu v podzemí, přibližně ve stejném pořadí, tak jak jsem ji popsal na původních stránkách o podzemí Richardu I. Tentokrát se však převážně zaměřím na rozsáhlou destrukci podzemí.

Tady to ještě celkem ujde

(půl roku po otevření už to taky není pravda)

Z počátku neregistruji nic divného. Občas kamínek „Richarďáček“, ale jinak pohoda. Všude je až nezvyklé sucho a velice těžký zatuchlý vzduch. Vysvětlení zatuchlého – neproudícího vzduchu je jednoduché.

Při práci na betonové zdi u vrat, si dělníci zakryli otvor v cihlovém otvoru velkým kusem plátna, aby na ně při práci netáhlo. Plátno zůstalo natažené v otvoru i po jejich odchodu. A i když byl funkční větrací vrt v betonové chodbě D, a později došlo k probourání horní části vrat, čímž byl vytvořen „netopýří otvor“, ale cirkulace vzduchu byla stejně přerušena a veškeré hlavní proudění vzduchu bylo vedeno chodbou C. Špatné větrání a vysoká hladina vody, která se po určitou dobu zadržovala v chodbě D, napomohla zvlhnutí podzemí. Po násilném otevření se obnovilo proudění vzduchu, po kterém následovalo dosti prudké vysoušení neudržovaných prostor. Výsledek je prakticky všude znatelný – popraskání stropních částí – následný opad horniny.

Jedna z mnoha možných příčin řícení podzemí – obyčejný kus těžké látky natažený v otvoru

Trošku jsem odbočil, vrátím se tedy k popisu.

Již po několika metrech v první pravé chodbě (č. 85) zjišťuji, že tady není vše při starém. Kousek za ohybem je tato chodba postižena poměrně velkým zařícením. Dříve byla podlaha občas pokryta opadem, ale ten se dal poměrně pohodlně přejít a teď?

…. a už to začíná…

Velké kusy kamenů jsou navršeny do polovičky profilu chodby, některé částečně zapadly i do výklenku č. 87, kde je spodní část druhého větracího vrtu (počítám li je od vstupu). Je zde vlhko a bahno. Prohlídka končí v zatopené části, před bývalou telefonní centrálou, kde je možné spatřit rozlomenou podlahu vystupující z křišťálově čisté vodní hladiny.

Některé balvany jsou až u telefonní centrály

Bývalá telefonní centrála. Kdy pukla podlaha, to už asi nikdo nezjistí

Procházíme do chodby č 93. Tady je vše při starém, zapomenutá kolej stále odpočívá na svém neporušeném podkladu a opad je zde prakticky beze změn. Vracíme se do páteřní chodby D.

Neprůchozí zával zadní části fotografie, okolo všude kameny, kameny, kameny…

Vcházíme do místnosti č34. Dříve zde bývávala vysoká hladina vody, znemožňující přístup. Dnes je voda pod normálem a tak je možné po kluzké traverze přejít do dalších zděných místnosti.

Zřícený průchod do D (v tomto případě se jedná o starý zával)

Boční chodbou je možné projít do úzké chodby mezi zdí a cihlovou vestavbou. Zdi jsou značně popraskané, nahýbají se a je tady bahno. Vracíme se po traverze nazpět do chodby D, kde se protahujeme pod stropnicí z betonových hranolů. Za ní se před námi zdvihá původní velký zával. (asi každý kdo to tu nezná, se praští do helmy, a kdo to tu zná – tak se praští taky)

Náhle přichází šok! – Chodba D. Kdo ji před třemi roky procházel, ví, že byla dost zařícená, místy se chodilo až na hladině původního stropu. Ale to co je možné spatřit dnes, tak to je nevídané i pro poměry v podzemí Richardu.

Tedy vězte, že jsem v Richardu už viděl leccos, ale tohle. V prostoru od chodby 44 po 45 leží na zemi mohutné balvany. Tloušťka bloků vápence je asi 1 až 1,5m.

V chodbě 45 se dříve dalo dostat do místností kanceláří (č46). Již tehdy byl opad asi na úrovni vrchní části jejich obezdívek. V současnosti je navýšení opadu asi tři!! metry nad vrchní částí zdí. Na stropní desce se odchlipují další bloky kamene.

Pro pokračování cesty do chodby D se musíme protáhnout uzounkou skulinou. Nechci ani domýšlet, co by ze mě zůstalo, pokud by se blok nade mnou pohnul a poklesl o 25 cm dolů … (pzn. Při dalších návštěvách registruji, že puklina se znatelně zmenšuje a v současnosti ji proleze jenom sebevrah nebo naprostej blbec)

Po překonání tohoto monstr závalu přichází další šokující pohled.

Začátek původního závalu chodby D – tady už to houstne – neuvěřitelné, všude jsou obrovské, několika tunové balvany…

(Někde dole pod obřím závalem, vede chodba „D“)

… zadní část závalu – jediné místo kudy se dalo pokračovat dál chodbou D - opět v chodbě D …

Pohled na zadní část závalu v chodbě D

Totéž místo po 6 měsících ….

(porovnejte s fotografií nahoře)

Ze zadní části chodby D (směrem od Čížkovic) je možné velice opatrně, nahlédnout do prostoru pod ocelové překlady. Ocelové traverzy jsou v přední části (směrem k východu) zohýbané a pokroucené. Na konci vše uzavírá mohutný, neprostupný zával. Obrovské bloky nad hlavou, delší a štíhlejší kusy vápence jsou vklíněny do mezer, visíce volně dolů, stačí neopatrný pohyb a… – hrozný pohled.

Ještě jednou pohledy na zadní část chodby D

Stav po cca 6ti měsících

Nemá cenu se tady zdržovat. Nikdo tady nechce zůstat déle než na pořízení několika fotografií. „víka na rakev“ jak se tady někdy říká blokům vápence nad námi, by mohlo být to poslední, co bychom spatřili v pohybu.

Několik pohledů na „Víka rakev“

Čerstvě odtržené kusy vápence

Křížová klenba u křižovatky chodeb 47 – D 117. Na křížové klenbě se objevují pukliny na všech žebrech. Možná to praskalo i dříve, ale určitě ne v takovémto rozsahu. V některých prasklinách betonových žeber lze spatřit ještě neorezlou armaturu, která dává jasně najevo, že puklina je nová záležitost.

Spodní část chodby D, je v těchto místech převážně zařícena, původním opadem. Ale i zde nacházíme nové, čerstvě zřícené balvany. V těchto místech se ale jedná spíše o poměrně male kusy kamenů. Dobrá stabilita je zapříčiněna velkým množstvím zpevňujících prvků, (klenby, křížové klenby a vyztužení částí stropu prefabrikáty.

Bortící se betonové nosníky a klenby.

Některé pukliny jsou staré, jinde kovové tyče ještě ani nepokryla rez

Nově upravené prostory (plánovaného) úložiště

Hlavní větrací šachta je oproti dřívějším dobám prakticky suchá. Na podlaze je nevýrazná kaluž čisté vody. Stěny šachty jsou jen částečně navlhlé, ale bez známek tekoucí vody. Sucho loňského roku je zde stále ještě znát.

Část nově upravených prostor úložiště je bez jediné známky po opadech …

…. Jinde už strop začíná opadávat

V převážné většině prostor vše při starém. Jedinou výjimkou je sál a odbočky (chodby) č. 125, kde registruji (oproti poslední návštěvě před třemi roky) na zdejší podmínky poměrně vysokou vrstvu opadu. Většinou se jedná o nevelké roztříštěné kameny a drť horniny.

Opad na jednom místě rozdrtil svodidla vybudovaná úložištěm. Jinde je možné zahlédnou ze stropu vytržené další kotevní dráty, sloužící ke zpevnění stropnice. Marná snaha, většina kotev je dole.

Utržené „víko na rakev“, které pod sebou pohřbilo část svodidla

Jedna z nejfotografovanějších částí podzemí – „kantýna“, i zde jsou znatelné známky destrukce, nacházíme další rozlomené zdi, poškození sice není v takovém rozsahu jako jinde, ale je znatelné. Další nově upravené prostory jsou většinou čisté, bez známek destrukce.

Ani před kantýnou to nevypadá povzbudivě.

Vracíme se zpět, do chodby C. Naše kroky směřují do „Čížkovického“ dobývání.

Čížkovice

Zde se oproti ostatním částem podzemí Richardu I. zastavil čas. Vše zůstalo stejné jako při poslední návštěvě v roce 2001. Stále je zde sucho, žádné opady – prostě klídek a pohoda.

Čížkovice, jediné prostory, které (zatím) nevykazují ani náznak borcení

Setrvalý stav však nemohu potvrdit v čelbách směrem k levé části „Čížkovického dobývání“ U čelby v chodbě č5. Na přechodu vápence do čediče, došlo ke znatelnému borcení. Do „Čížkovické chodby č. 1 se vevalily velké kusy horniny. V tomto místě však nemohu zaručeně tvrdit, o jak starý zával se asi jedná.

Po krátkém odpočinku se pomalu vracíme krajní „Čížkovickou“ chodbou naproti páteřní štole C.

Čím blíže se dostáváme k původnímu chodbování Richardu I., začínáme registrovat postupný, ale stále znatelnější nárůst opadů. Vše začíná několika drobnými kaménky a po několika metrech se dostáváme k neproniknutelnému závalu. Pod stropem je malá skulinka. Ve vzduchu je cítit prach a cpát se do otvoru pod stropem se nikomu nechce – tudy cesta nevede, musíme se vrátit.

V místech kde se stýká původní těžba a Čížkovice je situace hrozivá

Pod rozpukanou stropnicí v chodbě č 27. prokličkujeme do chodby č. 62 a odtud na začátek (konec?) páteřní chodby C. – jsme znovu v původních, válečných prostorách továrny Richard I.

Chodba C

Všude okolo jsou neklamné známky toho, že čas a podmínky pracují v neprospěch podzemí. Ve většině chodeb je možné spatřit staré, ale hlavně nově vzniklé závaly. Na podlaze leží kusy vápence velikosti pěsti až po mohutné celistvé bloky horniny. Tento stav je nejmarkantnější v části chodeb napojujících se na páteřní chodbu D.

Chodba C v celé kráse

Chodba č. 37 na podlaze leží 1–2 metry opadů

Při prohlídce sloupových sálů neregistrujeme, žádné větší změny ve vzhledu podzemí. Pokračujeme dál směrem k „Tereziánské štole C“.

Sloupové sály – beze změn.

Přechod z „Tereziánské“ štoly do „C“ na první pohled je vše OK (pouze na první pohled)

„Tereziánská chodba „C“ směrem k východu registrujeme pokračující opad drtící dál a dál cihlovou klenbu štoly.

Nejrozsáhlejší závaly se nacházejí v neprůchozích odbočkách do levé části Richardu I. Tam kde byl ještě nedávno alespoň náznak chodby, je dnes vysypaná hornina počínající u popraskaného stropu a končící přibližně v prostředku chodby C.

Několik pohledů n sesuté chodby

(páteřní chodba D)

V místnosti – chodbě č. 7 je na začátku a na konci, asi metr vysoký opad. I zde se nám tají dech při pohledu na to co je nad náma a opatrně našlapujeme na vratké kusy vápence pod nohama. Krátký pohled k zasypané větračce u konce chodby č. 5. Tmavě šedivá barva nahromaděných balvanů je neklamnou známkou toho, že teprve nedávno se zde zřítila rozsáhlá část stropu. To už se ale naše cesta se pomalu chýlí ke konci. Míjíme poslední nový masivní opad horniny v propojení chodeb C-32-D a krátký pohled na částečně odloupnutou stropní desku nám dává jasně najevo, že Richardu pravděpodobně již skutečně asi moc času nezbývá.

Shrnutí

Za ty dlouhé tři roky co jsem neměl možnost se do Richardu I podívat, u mě vznikly dosti velké abstinenční příznaky a návštěva podzemí mě začala znatelně chybět. Tyto dlouhé tři roky jsem trávil hledáním souvislostí. Probíráním dalších a dalších podkladů, jsem věděl, že musím znovu „dovnitř“. Po třech letech čekání ta chvíle skutečně nastala. Bohužel to co jsem v podzemí spatřil, to mě vzalo veškerou chuť na další toulání po nekonečných podzemních prostorách.

Praskající nosníky jasně říkají, že teď už není nic, co by tajemné podzemí zachránilo

Že je Richard tak trošku „padací“ jsem věděl už dávno, ale to že spatřím právě tohle, tak to jsem skutečně nečekal. Richard spěje velice rychle k záhubě, možná již za pár měsíců se definitivně uzavře chodba D–coby průchozí páteřní chodba. Hned po ní bude následovat propojení některých chodeb mezi C-D. Nakonec zůstanou pouze „Čížkovice“a do těch bude jediný možný přístup přes úložiště (a to ještě není jisté).

…zmar a zkáza

To jsou asi všechny mé poznatky týkající se situace uvnitř továrny Richard I. Mé obavy z rychlého konce, jsou již potvrzeny z mnoha na sobě nezávislých zdrojů a další výpravy, u kterých jsem neasistoval, mi sdělovaly prakticky totéž, co se zde snažím popsat.

Za všechny snad dva e-maily…

„Chtěl sem se jít podívat do Richarda, ještě než sem se stačil uvnitř rozkoukat, začal jsem kašlat. Všude okolo bylo plno prachu, hned na začátku sem našel velkej

utrženej balvan. Asi to někde žuchlo. Přes prach se nedá nikam dostat. Kašlu na to!

„Předevčírem sem tam byl s klukama. Dneska sem se šel podívat na to samé místo. Tam kde sem včera šel, je plno kamení a naše stopy končí pod ním“

Je čas se rozloučit a… nezapomněl jsem na něco? …..

…. Díky Sylvo!

(zcela nové stránky o podzemí jsou ve výstavbě)

Naposledy upraveno 06. 08. 2007