Podzemi tovarny Richard I

(zcela nové stránky o podzemí jsou ve výstavbě)

(Pokračování ze stránky č. 2)

Obsah:

Chodba „C“, sloupové sály, nálezy, závěr

Jména autorů – majitelů jednotlivých fotografií,

se zobrazí při přejetí myší po fotografii.

Jsme tedy zpátky v původních chodbách Richardu 1 – v hlavní chodbě C. Tato druhá páteřní chodba je svým rozměrem a zachovalostí odlišná od předcházející části popisované chodby D.

I zde můžeme spatřit železobetonové zpevňující klenby a nekonečné haly. Propojovací sály a chodby do větve D jsou ve většině případů průchozí, ale není důvod tyto prostory navštěvovat, protože jsme tam byli už při průchodu a prohlídce chodby D. Soustředíme se tedy na levou stranu.

(Levá a pravá strana jsou brány, jakoby pomyslný pozorovatel stál čelem ke vstupu Richard I)

Několik pohledů a do hal a okolních chodeb páteřní chodby C.

Páteřní chodba „C“ a pozůstatek zabetonovaných kolejí.

První zajímavostí je krátká odbočka do chodby č. 27 směrem k levé části dolu. Nacházíme doposud zachovalou část výdřevy na klenbě. V zadní části chodby je vztyčen podpěrný sloup klenby, což jsme v Richardu dosud nikde neviděli. Do stropu jsou zapuštěny kovové háky, na kterých byla zavěšena vzduchotechnika a kabelový rozvod ke strojům. V zadní části tohoto sálku byla chodba, která ústila do levé – dnes již nepřístupné – části dolu. Náznak této chodby i s částí výdřevy je dosud patrný. Chodba začíná přibližně ve čtvrtině výšky odbočky. Jinak řečeno – je zde asi metr vysoký schod. Ze závalu vystupuje asi metr dlouhé kolejové pole, pak už je neproniknutelný zával. A tato dvě slova se ve spojení s levou částí dolu opakují až do konce prohlídky (a ještě párkrát je použiji).

Ze závalu v chodbě č. 27 doposud vyčnívá kolej.

Pohled na odbočku do zavalené chodby č. 27. Na části křížové klenby je stále ještě možné spatřit pozůstatky bednění.

Jdeme nazpět do chodby C. Hned na další odbočce, nás čeká překvapení v podobě sálu 26, zvaného také sloupový sál. Samotný sál svou velikostí nijak neohromuje, jeho zvláštností jsou však právě ty sloupy – každé pole klenby je podepřeno dvěma pilíři (sloupy čtvercového průřezu).

Asi v polovině délky sálu však přicházíme k velkému a neprůchodnému závalu – k zemi je skloněna rozdrcená klenba, přes kterou se vyvalila lavina balvanů a další sutě. Po hromadách kamení a jílu stékají pramínky vody, které tvoří na zborcené podlaze mazlavé bahno.

Jakýkoli pokus o překonání závalu je nemožný. Pokud by se to však někomu povedlo, dostal by se pravděpodobně jen do vedlejšího sálu 26. (Otázkou však zůstává, z jakého důvodu k tomuto superzávalu došlo. Je to opravdu pozůstatek činnosti šíleného ženisty? A nebo zapracovala matka příroda? Pro první variantu hovoří tvrzení, že po válce zde cvičila armáda trhací práce. A v hromadách kamení lze zahlédnout kusy barevných drátů palníků.

Pro druhou variantu hovoří už jenom samotná existence sloupových sálů. Jinak řečeno – proč jsou sloupové sály právě zde, jinde v továrně se nic podobného nevidí? Je pravděpodobné, že tato část podzemí byla nestabilní již v době stavby. Tomu by nasvědčovala i skutečnost, že v přístupné levé části dolu nejsou nikde náznaky válečných stavebních úprav).

Naše kroky vedou k vedlejšímu sálu číslo 25. Ten je na první pohled totožný s předcházejícím. Při podrobnější prohlídce však zjišťujeme, že tomu tak není. Sloupů je daleko více a jednotlivá žebra klenby jsou ještě navzájem propojena podélníky a teprve pod nimi jsou samotné sloupy. Podlaha je betonová a poměrně čistá.

Působením obrovského tlaku bobtnajícího podloží se však podlaha zvedá a drtí patky sloupů.

V místech kde byla vrstva betonu slabší, se sloupy pod tlakem klenby propadají podlahou, pod kterou neustále protéká voda.

Jelikož tady žádný zával není, prostora je asi o polovičku delší než sál 26. V zadní části sálu 25 je zřícené propojení sálu 26. Na této křižovatce pokračuje směrem k zadní části ještě několik metrů maloprofilové chodby, která však končí v mazlavém jílovém závalu. I tento původní průchod do levé části dolu je již mnoho desítek let definitivně uzavřen.

Několik pohledů do sloupového sálu v chodbě 25.

Bobtnající podloží se zdvihá a drtí betonové sloupy.

Sloupový sál 26 je následkem odstřelu v zadní části zřícený.

Ale to už jsme opět v chodbě C a pokračujeme pomalu směrem k východu. Přelézáme velké kusy vápence a zřícenou rozlomenou betonovou klenbu. I další klenba je rozlomena a z rozdrceného betonu ční orezlá armatura.

Díky Šťastné náhodě se vrchní část zlomu zaklesla do odtržené části a zespoda vše zajišťuje ocelová armatura. Až za pár desítek let armatura prorezne a nebo se pohne nadloží, celá stropní deska se zřítí. O původu shora zmiňovaných destrukcí klenby se stále vedou dohady. Ve své podstatě je to stejné jako v případě sloupových sálů. Je to následek pohybu „šíleného ženisty“, A nebo tlak bobtnajícího podloží????

Destrukce klenby – doposud nebylo zaručeně vysvětleno, jedná li se o následek bobtnání slínovců, nebo nepovedený odstřel.

Další cesta je ve znamení čvachtání v odporně mazlavém jílovém bahně. Snažíme se přeskakovat z kamene na kámen. Chodba je v těchto místech pouze rozšířená a již zde nejsou žádné betonové klenby. Ty začínají v odbočkách na pravou stranu směrem k chodbě D, naopak na levé straně chodby je možné na začátku zavalených odboček spatřit mohutné dřevěné sloupy výztuh. Dnes jsou však tyto dříve pevné sloupy zetlelé a při neopatrném dotyku hrozí pádem. Tato část dolu je vlastně ukázkou původního (předválečného) vzhledu těchto prostor. Dají se zde najít stopy po nástrojích a ze vzhledu těchto prostor se dá usoudit, jakým způsobem dříve probíhala těžba. Po několika desítkách metrů nás čeká další změna ve vzhledu – dostáváme se do původní vyzděné části chodby C.

Stařiny v části chodby C.

Jedná se o poměrně nízkou cihlovou chodbu. Klenba i stěny jsou vyzděny a prázdný prostor nad klenbou je vyplněn stropní zakládkou. Zhruba v polovině profilu chodby jsou na obou stranách vydřené podélné rýhy, které jsou asi pět až deset centimetrů hluboké a dvacet až šedesát centimetrů široké. (Za svůj vznik vděčí důlním vozíkům, které pří projíždění úzkým profilem chodby vydřely stěny do této podoby). Na otázku proč je tato část dolu vyzděna, mám odpověď. Jednalo se o důležitou-hlavní chodbu původního dolu, a protože chodba měla vydržet v nezměněné podobě po celou dobu životnosti dolu, musela být zajištěna stabilita. Toho bylo dosaženo vyzděním chodby v jejím celém profilu. V této chodbě si všímáme ještě jedné zajímavosti. Vrchní část vyzdívky má rozdílnou výšku. Pravděpodobné vysvětlení je, že podle stability a celistvosti nadloží byla stropní klenba v různé tloušťce. Bezpečná místa jsou slabší a ohrožená naopak zajištěna zesílenou klenbou.

Ale nazpět k chodbě C.

Stěna chodby je místy přerušena odbočkou na levou nebo pravou stranu. Tyto odbočky se velikostí nijak podstatně neliší od chodby C (v této části), cihlová vyzdívka je však dlouhá jenom asi metr a pak začínají většinou nevystrojené chodby, které jsou však po několika desítkách metrů zavaleny.

Na několika místech v chodbě C jsou založené nebo zavalené odbočky do nízkoprofilových chodeb, které stavebně patří k počátkům výstavby dolu. Z těchto otvorů se postupem času vyvalila směs drobných kousků vápence a jílu.

Různé pohledy do cihlové „Tereziánské“ chodby C

Výklenky na osvětlení

Po několika desítkách metrů se ocitáme na křižovatce chodeb. Křižovatka je na několika místech do polovičky profilu chodby zařícená. Odbočujeme do chodby číslo 6. kde je možné spatřit několik různě velkých místností, z nichž některé jsou odděleny cihlovou zdí.

Zde bylo skladiště trhavin a dalších potřeb pro odstřely.

V místnosti číslo 7 je možně spatřit část otvoru. Je to jeden ze dvou pokusných vrtů České televize, která na povrchu nad tímto místem konala průzkum dutin pomocí maloprofilových vrtů, do nichž byla následně spouštěna miniaturní kamera. (Nejsem si jist, zda v počátku nebyl tento pokus považován jako průnik do levé části dolu. V každém případě se jim navrtání povedlo jen tak, tak. Protože ven ze stěny vyšla jen polovička vrtáku. Takže vrtat o deset centimetrů stranou, vrtají možná ještě dnes a jsou stále ve skále.)

Sklad trhavin v místnosti č. 6.

Pokusný, průzkumný, maloprofilový vrt České televize.

Naše výprava pomalu spěje ke konci. Vracíme se k odbočce do chodby číslo 5. V zadní části chodby je výklenek kde nacházíme spodní část staré větrací šachty. Jedná se o metr až metr a půl širokou vyzděnou šachtu oválného průřezu. Středem prochází dvě ocelové roury. Silnější sloužila pro přívod filtrované užitkové vody. Slabší trubka pak přiváděla vodu pitnou. Po stranách šachty vedou ještě vysokonapěťové kabely. Touto šachtou bylo do podzemí přiváděno asi vše, co bylo potřebné pro chod této monstrózní stavby.

Při pohledu dovnitř je možné spatřit dřevěnou vzpěru, která je zasazena do profilu. Nad ní už jsou napadané kameny a jíl.

Spodní část větrací šachty v chodbě č. 5

Pohled do vnitřní části bývalého větracího vrtu

Vstupujeme do chodby číslo 5. Míjíme pozůstatky ztrouchnivělých torz mohutné výdřevy. Na zemi jsou velké louže plné jílového bahna, a tak každý nerozmyšlený pohyb hrozí uklouznutím a nepříjemným pádem do vody.

Konečně jsme u cíle. Chodba je přerušena závalem. V levé části je sloup výdřevy a potom už jen hromada mokrého jílu promíchaného s kamením. Tak to je ten tajemný zával, který se na druhé straně spojuje s chodbou číslo 301 z levé části Richardu I. Je to ta chodba, o které se vedou dohady, že právě zde může být uschován Kaltenbrunnerův archív Hlavního úřadu říšské bezpečnosti nebo něco podobného.

Tajemný zával v chodbě č. 301.

Klouzáním v bahnu se vracíme nazpět, chodba 301 i dnes odolala a své tajemství si uchovává i nadále a možná tomu tak zůstane navždy. Po vstupu do chodby C se vydáváme napravo, míjíme ještě dvě zavalené odbočky a stojíme u mříže, která odděluje chodby C a D. Jsme u cíle.

Ocelová mříž, oddělující od sebe páteřní chodbu C a D.

Protahujeme se pootevřenou kovovou mříží a stojíme na samém začátku vybetonované chodby D. Po hodinách pohybu v zatuchlém a vydýchaném vzduchu cítíme proudění čerstvého, studeného vánku. Skulinou na boku vrat prosvítá slabá záře měsíce. Tím končí naše několikahodinová výprava za tajemstvím továrny Richard. Poslední namočení v ledové vodě u vstupu – a jsme venku ve volné přírodě.

Naše cesta končí tam, kde před několika hodinami započala.

Máme za sebou jednu z mnoha možných tras prohlídky podzemní továrny Richard I.

Bylo samozřejmě plno jiných kombinací, jak továrnu projít; toto byla jedna z možností, jak obsáhnout prakticky vše zajímavé, co lze v dole najít.

Je však ještě pár drobností, které se do popisu „nevešly”, proto se k nim vrátím teď.

Nálezy

Po celou dobu této výpravy (i těch ostatních) se každý pokoušel zahlédnout alespoň fragment nějakého hmatatelného důkazu o tom, že zde kdysi bylo i něco jiné než haldy sesunutého vápence a rozdrcených zdí. Já sám pamatuji časy, kdy zde bylo možné najít kartotéční lístky, dokumentaci ke strojům, karbidové lampy, nástroje, součástky, části oblečení, bot, nosítek na materiál, nářadí, jídelní potřeby, kolejnice i s vozíky, části vzduchotechniky, nápisy označující jednotlivé sekce továrny a další podobné věci. Dnes už je vše dávno pryč.

V současnosti je jakýkoliv nález spíše zázrak. Hledači pokladů šli po všem. Po kolejích zůstalo jen pár žalostných zbytků a jedna výhybka. Po kabelech, kterých zde bylo taky dost, zůstal pouze obal a trocha asfaltu. Co se dalo zničit, je zničené a pomalované, a tak pokud chce někdo něco najít, musí hledat v suti nebo na záchodech. (Ne, to není legrace, plno papírů a dokumentů bylo nalezeno i na těchto místech, většina bohužel v žalostném stavu.)

Vlevo – rukou psaná číslice – co tehdy dotyčný člověk počítal? Výrobky? Počty lidí? Kdo ví?…

Vpravo – kresba krajiny. Co měla znázornit? Litoměřicko? Bydliště autora? – kdo ví?….

Výmluvné a jasné varování

Výfukové potrubí, které mělo odvádět spaliny motoru (pravděpodobně elektrického agregátu)

V celé továrně bylo počítáno s parovodním vytápěním.

Do dnešní doby se však zachoval jen (pravděpodobně) výměník a kondenzační jímka

Část rozvodu vody – na fotografii armatura sociálního zařízení

Rozvod elektrického osvětlení

Pro potřeby továrny byl instalován dálkový plynovod

Dnes už se uvnitř dá najít pouze jeden jediný rozvod plynu

Plechová „lutna“ vybavená posuvným uzávěrem.

(na obr. Součást vzduchotechniky sociálních zařízení)

V betonové podlaze páteřní chodby C, lze nalézt pozůstatky kolejí

Dnes již historická fotografie plošinového vozíku.

Kola vozíku jsou uzpůsobena pro jízdu po kolejích případně po betonové podlaze výrobní haly

Zkušební bok vzorku betonu má na sobě doposud znatelné datum a číslo vzorku

Hromádka součástek elektrovýroby

Místy lze nalézt pozůstatek provodního topení a rozvodu vody

Některé nálezy vyvolávají mrazení v zádech

člověk si musí uvědomit, že kromě nekonečných chodeb plných strojů, zde také otrocky pracovalo a zemřelo velké množství lidí …

Některé z mála nálezů.

Smutný osud unikátní továrny

V celém komplexu je možné pozorovat, že při nezájmu o nápravu se rychle blíží konec těchto prostor. Na několika fotografiích je možné přiblížit si, jak smutný je současný stav této unikátní stavby a technické památky, která nemá v naší republice obdoby…

Většina cihlových staveb byla vestavěna do jednotlivých chodeb.

Celé podzemí pomalu chátrá, a unikátní technická památka se mění v hromady cihel a suti …

Před samotným závěrem musím také poděkovat „paní psové“ Sylvě, která mě věrně doprovázela na všech výpravách a do jejíhož instinktu jsem vkládal naději při případných problémech, k nimž v podzemí může dojít kdykoli…

„Paní psová“ – má věrná průvodkyně v podzemí i v životě, Děkuji Ti - SYLVO !

Co dodat na závěr?

Je konec naší prohlídky tajemným podzemím části komplexu podzemních továren Richard. (V tomto případě se jednalo o pravou část Richardu 1). Pokusil jsem se přiblížit nejzajímavější pohledy na vybrané části podzemí. Většina z vás má pravděpodobně v hlavě spousty otázek. Pokud vás to uklidní, vězte, že i já se stále potýkám s mnoha nejasnostmi a právě proto vznikly tyto stránky, na kterých se pokouším vše dopodrobna rozebírat.

Některé zavalené chodby svá tajemství dosud skrývají, ale pravděpodobně je už nikdy nevydají. Unikátní historická a technická památka, která na našem území nemá obdoby, se rychle blíží ke své zkáze.

konec???

>>> současný stav podzemí <<<

Návrat na stránku 2 – pravá zadní část továrny, nově upravené prostory úložiště, kantýna, hlavní větrací šachta, Čížkovice.

Zpět na stránku č. 1 – Chodba D.

na úvodní stránku

(zcela nové stránky o podzemí jsou ve výstavbě)

Naposledy upraveno 06. 08. 2007