Richard II

(uvnitř původních prostor dolu)

Díky vstřícnému přístupu společnosti SURAO,  mi byla v roce 2003 umožněna návštěva nepoužívaných původních prostor dolu Richard II.

Přístup do těchto prostor byl umožněn při příležitosti geotechnické prohlídky nepoužívaných prostor úložiště.

Po průchodu hlavních chodeb úložiště, se dostáváme ke kovové mříži a nastává tak dlouho očekávaná prohlídka části stařin dolu Richard II.

Kovová mříž je odemčena, procházíme krátkou spojovací chodbou, odkud se dostáváme do původní páteřní chodby F, (na mapách značené číslicí 1)

 Já mohu konečně znovu spatřit nahrubo vytesané chodby ve vápencové skále a cítit charakteristický „pach“ nekonečných chodeb.

První (upravená) část přístupové chodby do stařin dolu.

V poměrně úzké propojovací chodbě lze zahlédnout pozůstatky kabelů. V podlaze jsou místy částečně patrné prohlubně po pražcích úzkokolejné dráhy.

 Občas zakopáváme o ztrouchnivělé pozůstatky výdřevy, porůznu se povalující  v chodbě. Stěny mají asi do výše 0,5 m cihlovo-betonový sokl.

přicházíme se k dalším vratům, tentokrát z plechu. Po jejich odemčení jsme konečně ve stařinách dolu Richard II.

Za mříží pokračující přístupová chodba již dává jasně najevo, že se skutečně dostáváme do nepoužívané části.

Úzká spojovací chodba se zvětšuje asi do dvojnásobné velikosti, u stěn je na několika místech možné spatřit několik betonových podpěrných sloupů různého tvaru.

 Doposud částečně pokrytých  pozůstatky ztrouchnivělého bednění. Bednění se již při letmém dotyku částečně rozpadá a obnažuje hrubý beton.

Na počvě se ve změti drobných vápencových kamenů povaluji kusy plechu (možná se jedná o stará vrata či pozůstatek plechové skříně – na podrobnější průzkum není čas).

Celistvé vápencové stěny a strop této chodby, přecházejí asi metr nad zemí do znatelně odlišného materiálu.

Je li (v této části) vápenec světle šedivý a bez viditelných puklin, pak spodní partie stěny je znatelně tmavší a značně drolivá. (Jedná se o spodní slínovcovou vrstvu přičemž sedimenty v podloží i nadloží jsou v celém komplexu prakticky stejné a vápencová lavice vykliňuje směrem k R III – zdroj SURAO).

Na zemi se hromadí pozůstatky výdřevy a bednění, vše je doplněno opadanými bloky vápence.

 Pokračujeme dál. Po jedné straně chodby míjíme z cihel vystavené příčky s otvory pro dveře. Vrchní část jedné z cihlových stěn stěny je v horní části přerušována větracími průduchy. (bohužel i zde mě nedostatek času nedovolil podrobnější prohlídku, a proto nemohu popsat co je za  cihlovou příčkou)

Cihlové pozůstatky příček  místností neznámého významu.

Cihlové a betonové pozůstatky, jsou v těchto místech poslední známkou toho, že důl byl přetvářen v továrnu. V další části dolu není možné až na pár výjimek nic podobného spatřit.

Výjimkou byl pouze osamocený cihlový sloup u stěny jedné z chodeb. (chodby navazující na prostory úložiště radioaktivních odpadů - Richard II,  jsou zazděny a v některých bylo možné spatřit i betonovou klenbu a cihlové stavby, ani zde jsem neměl možnost podrobnější prohlídky)

Jak se vzdalujeme od přístupové chodby, vrstva opadů mohutní, přesto ještě občas můžeme zahlédnout části cihlových staveb.

 V další části dolu již je vzhled poněkud jednotvárný. Na počvě se hromadí obrovské kusy balvanů z opadaného stropu, které si svou velikostí nijak nezadají z Richardem I.  I zde se čas od času utrhne celá stropní deska, která se roztříští o podlahu.

Podle ničeho se nedá usoudit, zda se deska utrhla včera, nebo před dvaceti lety – v těchto místech se čas zastavil (podle geotechniků, je vznik většiny opadů datován do doby rozšiřování dolu ve čtyřicátých letech – zdroj SURAO).

Chodby se zmenšují a míjíme obrovské opady bloků vápence.

Dostáváme se na konec chodby 38. U stěny je v podlaze asi dva metry široká a stejně tak hluboká prohlubeň. Zde se nachází na mapě neoznačený větrací vrt (na povrchu „křivá“, kovová větrací šachta). Ve stropu je možné spatřit nenápadný otvor o průměru asi 30 cm, ze kterého kape voda. Stropní deska vykazuje pukliny a tak se raději vzdalujeme do bezpečné vzdálenosti. Jediné co je zde zajímavé, je právě již zmiňovaný otvor, ve spodní části.  Právě zde bych spíše předpokládal nateklé bahno a rozsáhlejší poškození – oproti okolní zařícené podlaze. Zde je však znatelná prohlubeň??

Spodní část vrtané větrací šachty  na konci chodby č. 38.

Opouštíme chodbu č. 38 a přesunujeme se do chodby č. 39. V místě kde podle plánu má být propojovací chodbička z č. 41 do č. 40, ve které se má nacházet další z hlavních větracích šachet číslo 5. (Na mapě není značena. Podle mapy technologie, zde měla být vybudována hlavní větrací šachta č. 5. Je otázkou zda se vůbec začalo se stavbou této šachty. Je dosti možné, že pokud byla šachta skutečně vyražena, tak pouze nahrubo, bez vyzdívky.

Na povrchu a ani v místě zřícení této šachty není možné najít  jedinou cihlu a nacházíme pouze totálně zařícenou chodbu, plnou velkých vápencových kamenů).

Vracíme se nazpět a tuto část obcházíme přes vedlejší štolu, odkud se dostáváme se do chodby č. 40. Místo chodby č. 41, nacházíme pouze hromadu kamenů. V těchto místech je však navíc promíchaná s bahnem a jílem, což je neklamná známka toho, že až do těchto míst došlo k průniku – průsaku zeminy a bahna z povrchu (toto je spodní část propadu na poli nedaleko „křivé“ větračky).

Chodba u propojení chodeb 40 a 41.

Prostřední a pravá fotografie – pohledy na spodní část sesuté hlavní větrací šachty č 5.

Navracíme se do chodby č. 38 a po několika krocích přicházíme k další z mnoha částečně zařícených chodeb, nesoucí číslo 42. Toto část dolu je podle mne významná, neboť chodba pokračuje do prostor Richardu III. (ani tam však naše kroky dnes nesměřují –  já narychlo pokračuji ještě o kus dál do chodby, abych se dostal alespoň na začátek Richardu III., Skupinka však pokračuje dál,  –  musím se urychleně vrátit).

Tímto zběsilým tempem pokračujeme dál, až do jedné z chodeb, kde je možné spatřit pozůstatky dřevěné výdřevy propírajících strop. Dřevo, jako ostatně všechno okolo je ztrouchnivělé, ale stále má svůj původní tvar a naznačuje své původní poslání.

Další zbytky stojek se porůznu povalují na podlaze a na některých je možné spatřit původní porcelánové izolátory místy i s kabelem rozvodu elektrického osvětlení.

Pozůstatky stojek a elektrického rozvodu.

Toto je pro dnešek nejvzdálenější část dolu, kam jsme se stihli podívat. Pořizuji několik fotografií a po chvilce odpočinku procházíme jednou z chodeb zpět do chodby F.

Po levé straně míjíme zazděné prostory úložiště. V jedné z chodeb je možné na stěnách spatřit křídou zakreslené tlusté čáry, původně patrně sloužící jako vodítko pro vztyčení dřevěných stojek, z nichž jedna se doposud zachovala.

Zapomenutá stojka vedle stěny, na které jsou doposud křídou zakresleny místa pro usazení dalších sloupů výdřevy.

Tím se však naše výprava končí, všechno zajímavé jednou skončí a pro jistotu opustila i baterie ve foťáku. Znovu procházíme do již navštívené části dolu, míjíme již popisované betonové podpěrné klenby a vcházíme do prostor současného úložiště.

Shrnutí.

Po pravdě musím napsat, že pro nedostatek času a pro snahu o hledání nejlepších míst, pro fotografování (což se mě zase nakonec stejně nepovedlo) jsem neměl možnost, důkladnější obhlídky prostor. Budu tedy vycházet pouze z toho, co jsem měl možnost spatřit.

Všechny navštívené prostory, (kromě počáteční partie) nenesou viditelné známky budování továrny. Zdá se tedy, že až do těchto míst výstavba nepokročila-případně se s ní zde ani nepočítalo (proti tomu však hovoří nákresy v plánech chemie).

Původní plán rozmístění provozů v Richardu II.

(zdroj - Archiv Památníku Terezín).

Mapa je přechovávána v archivu Památníku Terezín

Ve stařinách dolu Richard II, je možné pozorovat mohutné opady stropů. V některých místech praskají i stěny. (celý navštívený prostor byl upravován  roku 45 probírkovými pracemi, a často lze najít i stopy po této činnost. Dřevěné výztuže měly snížit riziko závalu bezprostředně  po odstřelech, kdy nebyl dosažen rovnovážný stav a docházelo k velkým opadům – zdroj SURAO)

Na stěnách je doposud zachovalé číslování chodeb. Bohužel některá čísla se na dostupných mapách nedají najít. Jedna z chodeb, má číslo dokonce třímístné a barevně zcela odlišné. Občas jsou na stěnách vyznačeny barvou jakési pracovní značky.

Původní číslování chodeb. Některá čísla však nezapadají do číslování na mapách.

(je možné, že číslo 313 je pouze pozůstatek nějakého vyměřování)

Ještě jedno ohlédnutí na rozloučenou …

Pokud je možné v hromadách opadu spatřit podlahu, pak je suchá, bez známek navršení nepoužitelného vápence, tak jako ve všech prostorách, kde probíhala těžba (zde – historie těžby).

 Pohyb ve všech prostorách je značně ztížen jednak hromadami nestabilních kamenů a neustálím hlídáním stropu, na němž jsou místy znatelné pukliny větrajícího vápence.

Na stropě se občas objevují kapičky vody. Zde je však předpoklad, že se jedná o zkondenzovanou vodu z propadu větrací šachty.

Vzduch je ve stařinách dolu Richard II poměrně dobře dýchatelný bez známek CO2 – což bylo potvrzeno měřením. Není zde však žádná známka znatelného proudění vzduchu.

Doplněno

(chodby 8–9-12)

16. 6. 2004 – Po několika desítkách let, byla probourána cihlová zeď zamezující přístup do nepoužívaných chodeb číslo 8,9, a 12.

Otvorem probouraným v cihlové příčce oddělující používanou transportní štolu č. 15 a nepoužívanou chodbu č. 12, se nám podařilo projít přibližně do střední části chodby číslo 8.

Zhruba 80m dlouhá chodba č. 8 je na obou stranách uzavřena cihlovými příčkami, které ji oddělují od využívaných prostor úložiště. Zhruba ve třetí třetině chodby č. 8, je na levé straně směrem od vchodu, krátká odbočka do chodby č. 9, ukončené po několika metrech čelbou.

(Svou velikostí, vzhledem a stupněm zařícení, jsou tyto tři chodby nejvíce srovnatelné s chodbováním  Dolu Richard I v okolí páteřní chodby C). Počva je pokryta opadem vápenců (velké a celistvé bloky) a jílovců (plátky horniny o síle cca 2 cm).

Strop chodby je členitý a v různém stádiu soudržnosti. Na některých místech stropu je možné spatřit pukliny, na kterých se nedá poznat, kdy se stropní deska odtrhne.

Zeď je na některých místech obezděna betonovým soklem nestejné výšky. Občas je možné spatřit popadané a ztrouchnivělé stojky původní výdřevy.

 Na stěnách lze doposud zahlédnout izolátory a kabeláž původního elektrického osvětlení této části dolu (továrny).

V zadní části chodby číslo 8. byla pravděpodobně betonářská linka. Doposud je zde možné zahlédnout pytle od cementu (přeměněné na kámen), malou hromadu písku, lopatu a další známky částečně vysvětlující využití této části chodby.

Hromada  pytlů s cementem.

Na počvě leží popadané a ztrouchnivělé stojky. U stěn je betonový sokl.

Na počvě leží hromady (bloky) opadaného vápence a jílovce.

Všechny přístupové chodby jsou uzavřeny cihlovou příčkou. Vznik některých příček je datován výstavbou továrny v roce 1944 – 45 (žluté cihly).

Vyzdívky z „červených“ cihel   jsou mladšího data (výstavba úložiště v letech 1960 až 1964).

Na závěr nezbývá než znovu poděkovat vedení SURAO, za umožnění těchto pro mě velice poučných návštěv, při nichž jsem měl možnost spatřit další části doposud zapovězených a neznámých prostor.

Mapa provozů - zdroj - Archiv Památníku Terezín.

Mapy jsou přechovávány v archivu Památníku Terezín

na úvodní stránku

Naposledy upraveno 12. 10. 2007

 R. G.