Pevnost Terezín – úvod do historie
Stavba pevnosti, kterou roku 1780 založil císař Josef II., trvala přibližně deset let. Její celková souhrnná opevněná plocha zabírá 398 ha, náklady na stavbu se odhadují na 11 až 12 milionů zlatých. Stavební práce provádělo na 14 tisíc lidí ze všech částí Rakouska.
Celková plocha opevnění zaujímá 67 ha,
dalších více než 158 ha tvoří 4
čtyři uměle zatopitelné kotliny. Východní část města
(mezi kostelem a Novou Ohří) stojí v původně bažinatém
terénu na dubových pilotech a roštech s kamennou výplní.
Tok řeky Ohře byl uměle napřímen a v délce čtyř kilometrů vzniklo nové řečiště.
Systém podzemních chodeb dosahuje celkové délky 29 kilometrů.
Celková délka pevnostního valu činí 3 770 metrů, valy jsou silné okolo třiceti metrů a výška bastionů ode dna příkopu je dvanáct metrů. Původní opevnění se dochovalo téměř po celém obvodu města v podobě velkého oválného prstence s hvězdicovými výběhy hrotitých bastionů.
Většinu těchto staveb tvoří režné zdivo z velkých červených cihel zvaných šancovky, kterých bylo zapotřebí tolik, že jich pět továren vyrábělo každý rok dvacet milionů.
Systém suchých příkopů doplňovaly dvě kotliny, jež bylo možno v případě potřeby zatopit vodou z Ohře.
Na pravém břehu Staré Ohře byla zbudována rohová hradba zvaná Malá pevnost.
Z původních čtyř bran Velké pevnosti dnes stojí pouze dvě (Dolní a Horní vodní brána). Nacházejí se na východní straně města u řeky Ohře a jsou využívány pro pěší a cyklisty. Litoměřická a Bohušovická brána byly zbořeny na konci 19. století.
V červnu roku 1790, přibližně deset let od položení základního kamene, byla pevnost za přítomnosti hlavního projektanta Terezína, generála hraběte Karla Pellegriniho, prohlášena za bojeschopnou.
Pevnost představovala ve světě špičkový bastionový systém, v boji se ale nikdy neuplatnila a nepřátelská vojska se jí raději vyhýbala.
 |
obr.
mapa pevnosti Terezín
Po stránce stavební i taktické patří pevnost Terezín mezi nejdokonalejší fortifikační stavby na světě a představuje vrchol pevnostního stavitelství z konce 18. století.
Pevnost se skládá ze tří částí:
- Hlavní (neboli Velká pevnost), jež tvoří pevnostním systémem obehnané město na levém břehu Ohře
- Malá pevnost, situovaná na pravém břehu Ohře směrem ku Praze
- opevněný prostor (horní a dolní retranchement), který se nachází mezi „Malou“ a Velkou pevností.
Za první světové války sloužila Malá pevnost jako vojenské a politické vězení pro odpůrce habsburské monarchie, za druhé světové války byla vězením pražského gestapa. Město bylo za druhé světové války vysídleno od původního obyvatelstva a nacisté zde zřídili na sklonku roku 1941 židovské ghetto. Malá pevnost byla v roce 1947 prohlášena Památníkem národního utrpení, celé město pak v roce 1992 vyhlášeno památkovou rezervací.
