Podzemí pevnosti
V pevnosti Terezín byla vybudována na svou dobu velice dokonalá síť podzemních a minových chodeb o celkové délce asi 30 km.
Minami opatřeny téměř všechny fortifikační prvky. Ve vnějším obraném okruhu byla jak na úseku západní obrané fronty hlavní pevnosti, tak i východní fronty malé pevnosti, zřízena hustá síť protimin a odposlouchávacích chodeb. Na podzemí vně pevnosti, navazují další chodby uvnitř šancí, v podobě pavučiny rozvětvených a různě se křížících chodeb, rozdílné velikosti a průřezu.
Čela minových chodeb zároveň měla sloužit za stanoviště naslouchačům; vojákům, z jejichž hlášení o zvucích vydávaných zákopovou nebo podkopovou činností útočníka mohli velitelé určovat místa a směry, ze kterých hrozil útok nepřátelských sapérů (budujících povrchové zákopy) nebo minérů (prokopávajících se k pevnosti pod zemí). Minové chodby jsou ukončeny nejdále v předpolí.
Naplněná nálož podpovrchové miny měla vyhodit do povětří tři metry vysokou vrstvu země a na povrchu vytvořit šestimetrový kráter.
Nálož min druhého řádu musela být dvakrát těžší a dvojnásobně výkonnější aby vyhodily do vzduchu šestimetrovou vrstvu zeminy a na povrchu vytvořily kráter s dvanáctimetrovým průměrem.
Systém chodeb je značně členitý jak do velikosti, tak do způsobu architektonického řešení. Je možné zde nalézt chodby, kde projdou vedle sebe stěží dva dospělí lidé a v jiném místě jsou naopak vybudovány rozlehlé místnosti sloužící jako sklady čí ubikace pro vojáky. Chodby jsou místy prudce lomené a jiné se dají obejít další chodbou (v případě napadení mohl být vetřelec napaden zezadu). V chodbách jsou na některých místech slabě zazděné výklenky, které měly za úkol v případě výbuchu částečně odvádět a rozložit tlakovou vlnu.
Výřez části mapy podzemí.
V celém areálu pevnosti Terezín se nachází mnoho rozličných vstupů do podzemí. V současné době je vyvíjena usilovná snaha o zpřístupnění co největší části Terezínského podzemí. Již pomalu se stává minulostí doba, kdy převážná část systému byla jedna velká skládka.
Kde jinde začít prohlídku podzemí než malou galerií vstupních bran do temné spleti pevnostních chodeb.
Hned zpočátku by možná bylo vhodné upozornit, že ne všechny části podzemí jsou zajištěny do té míry, aby bylo naprosto bezpečné se zde pohybovat.
Stále ještě hrozí v částech podzemí náhlé zborcení stropu.
Rovněž by mělo být bráno v úvahu, že podzemí tvoří několik desítek kilometrů a není zas tak velký problém v podzemí zabloudit.
V podlaze některých chodeb jsou nezajištěné otvory do spodního patra pevnosti, a hrozí přinejmenším nebezpečí zlomeniny.
Některé chodby jsou nízké a stísněné. V klenbě jsou místy rezavé hřebíky, což by mohlo znamenat vážné poranění hlavy.
Některé části podzemí jsou rozbahněné a kluzké. Opět nebezpečí zlomeniny. No a co znamená zlomenina v labyrintu chodeb je li návštěvník sám to snad ani nemusím popisovat.
Tam kde není znatelně vyznačena prohlídková trasa, je vstup zakázán a tento zákaz je oprávněný!
Rozhodně doporučuji v případě nutkavé potřeby prohlídky podzemí, předběžně se dohodnout o možnosti prohlídky. Rád Vám zprostředkuji kontakt.
prohlídkový okruh - podzemní chodby
Pohled na některé vstupy do chodeb.
I uvnitř pevnostních stavidel lze nalézt systém podzemních chodeb a to jak pro technickou obsluhu tak pro přívod vody.
Račte dál…
V místech kde došlo v průběhu let k rozbourání pevnostních zdí, byly až do roku 2002 zasypány další z mnoha vstupů do pevnostního podzemí.
Při obnově pevnosti po záplavách roce 2002, došlo k jejich odkrytí a částečnému zajištění proti sesutí.
Před vraty, za vraty
V místech kde byla předpokládána větší koncentrace vojska a transport tehdejší „techniky“ Jsou vstupní brány do podzemí znatelně větších rozměrů než obranné podzemí. Pravdou je i to, že fotografie v následující sekci zachycují převážně krátké spojovací podzemí. Přesnější popis se pokusím doplnit v nejbližším možném termínu.
.
.
Pohledy do podzemních chodeb
Vítám vás v zatuchlém, temném a místy vlhkém podzemí pevnosti Terezín. Na rozkoukání několik fotografií bez popisků.
Všechny zajímavé a důležité části podzemí se snažím přiblížit v dalších částech této stránky.
.
.
.
.
.
Střílny v pevnostních chodbách
Hlavní galerie byla opatřena množstvím střeleckých stanovišť ve formě výklenků se střílnami, směřujícími do pevnostního příkopu. Pro odvádění plynů a dýmu vznikajícímu při střelbě sloužily větráky, kterými bylo vybaveno každé střelecké stanoviště.
Střílny lze v podzemí nalézt na mnoha místech mimo hlavní galerii. Uvnitř chodeb jsou na několika místech prudké záhyby, v jejich čele jsou umístěny střílny pro obránce pevnosti.
V případě že by došlo k napadení podzemí nepřítelem ani v tom to případě by neměl vyhráno. Prakticky každá z chodeb se dala obejít a obránci schovaní za šikovně umístěnou střílnou by mohli bránit své stanoviště dostatečně dlouho, aby se zbytek vojska mohl přeskupit na výhodnější míst.
Střílny v hlavní galerii.
Každý kdo by chtěl projít dál, musí obejít tuto zeď.
Za zdí hlavní galerie pokračuje dál.
Za povšimnutí stojí kulaté otvory nad každou ze střílen.
Ano, již v době Marie Terezie používali obránci takzvané granátové skluzy.
Křižovatka chodeb na komunikační galerii.
Znovu střílny a granátové skluzy.
Dělové střílny.
Střílny v hlavní galerii.
Střílny lze nalézt prakticky na každém kroku .
Z hlavní galerie vedli pod krytou cestu podzemní chodby trojího druhu. Tzv. Minové větve prvního řádu (podpovrchové miny).
Pak to byly minové větve druhého řádu (hluboké miny) a konečně i komunikační galerie a naslouchací chodby.
Nejblíže ke zdi pevnostního příkopu byla vybudována hlavní galerie opatřená množstvím výklenků se střílnami.
Pro odváděná kouře vznikajícího po výstřelu je nad střílnou otvor pro odvod plynu.
Envelopa.
Na hlavní galerii byly napojeny další podzemní chodby. Kromě vstupů do podpovrchových min zde bylo i několik komunikačních chodeb,
Které se v nejkratším směru napojovali na envelopu, což byla širší chodba vedoucí paralelně z hlavní galerií ve vzdálenosti asi 50 metru uvnitř pevnostního valu.
Na envelopu se napojovali odposlouchávací chodby vedoucí pod zemí do předpolí.
Komunikační chodba vedoucí k envelopě.
.Hluboké minové chodby.
Minové chodby.
Podpovrchová minová chodba.
Naslouchací chodby.
.
Minové chodby.
Fotografie zatím neobsahují pohledy do samotných minových kobek (pícek).
Jedná se o prostory na samém konci minových chodeb, kde by v případě potřeby byly nanošeny pytle se střelným prachem.
Prostor by byl utěsněn a následně odpálen.
Tyto prostory jsou pro mne tak neuvěřitelně stísněné,
že bych se do nich musel plazit a počítám, že za použití blesku nejsou ani vyfotografovatelné pro jejich malé rozměry..
O tento pohled vás zatím musím ochudit.
Místnosti v podzemí
Uvnitř pevnostních valů se kromě chodeb nachází i množství rozmanitých místností. Jejich účel byl různý.
Počínaje Dělostřeleckými stanovišti, příručními sklady střelného prachu pro minové chodby, prachárnami pro pevnost, sklady vybavení, potravin pro posádku a v neposlední řadě například sklady krmení pro koně.
V současnosti je většina těchto podzemních prostor vyklízena a usilovně se pracuje na jejich zpřístupnění.
Následující fotografie zachycují pohled na některé z již vyčištěných prostor. U fotografií zatím nepřikládám popisky vysvětlující účel těchto místností. Zjišťuji jejich původní účel a po náležitém zmapování budou popisky doplněny.
Označení v podzemí
V podzemí se několika místech zachovalo i původní označení chodeb. Na stěně chodby byla zhotovená vystouplá, hladká tabule čtvercového průřezu, na níž bylo černou barvou vyznačeno pojmenování a číslo chodby.
Kromě těchto plochých tabulí byla na začátku každé chodby přidělána i plechová tabulka, na níž bylo z olova vytvořené plastické číslo chodby. Význam plastického čísla byl s největší pravděpodobností ten, že bylo možné se v podzemí orientovat jak ve tmě tak v případě, že by se chodba naplnila dýmem po výstřelu z tehdejších palných zbraní na černý prach.
Pozůstatky označení chodby.
.
Každá chodba, křižovatka či odbočka v podzemí měla své pojmenování, číslo a označení.
Některé nápisy jsou čitelné dodnes.
Podzemní chodby měly kromě nápisů vyhotovených barvou na stěně i plastické číslo z olova na plechové tabulce.
(číslo bylo plastické proto, aby bylo možné se v podzemí orientovat ve tmě nebo v dýmu).
Po záplavách v roce 2002, došlo postupnému a rozsáhlému řícení podzemních chodeb. Příčin tohoto stavu bylo několik. Podzemní chodby sloužili po několik generací jako zdroj stavebního materiálu (byly vytrhány cihly a dlaždice z podlahy chodeb a z odlehčovacích výklenku na bočních stěnách.
Voda, která v roce 2002 pronikla do pevnostních příkopů, se samozřejmě dostala i do podzemí. Hladina vody zvedající se v podzemních chodbách způsobila, že se voda pronikala každou skulinkou a na několika místech pronikla v podobě gejzíru bahna a vody do míst kam by záplavová vlna přišla až o mnoho později.
Naopak při opadávání hladiny se proud vody se stejnou cestou vracel zpět do podzemí a sebou bral i zeminu z povrchu.Tak vznikly rozsáhlé kaverny zákeřně ukryté několik centimetrů pod povrchem země.
Celé podzemí bylo zaneseno jednolitou vrstvou bahna a na povrchu se začaly objevovat okrouhlé krátery.
Tyto nebezpečné pasti se čas od času otevírají ještě dnes.
Při obnově pevnosti bylo potřeba nejprve z podzemí ručně vykopat a vyvozit stovky tun bahna. Bylo nutné znovu vyzdít na podlaze cihlové rozpěrné pasy a nebo celou podlahu. Absence vytrhaných cihel na podlaze byla příčinou toho, že se spodní část chodeb tlakem zeminy začala svírat a došlo k popraskání nosných kleneb podzemí. Tam kde to bylo technicky možné, byla klenba opravena nebo, alespoň zajištěna.
Tam kde došlo k prolomení klenby, bylo potřeba odbagrovat zeminu a ž ke stropu chodby a klenby zcela nově vystavět.
Při této práci bylo tedy po více než stu letech možné spatřit obnažené nosníky a klenby chodeb.
Tam kde byla v podzemí vyplavena zemina, vznikly pod povrchem duté kaverny, které se časem provalily
Na povrchu se začalo objevovat množství různě velikých kráterů.
V místech kde klenba praskla, se do podzemí nahrnula zemina.
.
Odlehčovací výklenky v bočních stěnách bylo potřeba vyčistit a znovu nasucho vyzdít.
Při obnově pevnosti po záplavách, bylo nutné na některých poškozených místech odkrýt zeminu až na klenby pevnostních chodeb.
Na pár dní bylo tedy možné spatřit, jakým způsobem je vystavena síť podzemních chodeb.
Podpovrchová minová chodba.
Tam kde to bylo technicky možné, byla odstraněna zemina až na zbytky původní chodby a probořené části bylo nutné zcela nově vyzdít.
(tyto fotografie jsou z roku 2003 a byly pořízeny v době, kdy probíhala nejrozsáhlejší část opravy po záplavách).
V Místech kde se chodba propadla bylo potřeba vybudovat zcela nové části klenby.
Postup při opravách probořené klenby podzemí.
Detail poškozené klenby.
Opravy popraskané klenby ve střelecké galerii u Malé pevnosti.
V podzemí bylo potřeba znovu vybudovat cihlovou podlahu, která kromě jiného sloužila k zamezení svírání profilu chodby.
V některých místech jsou nově vybudovány pouze rozpěrné pásy z cihel.
Jinde kompletní nová podlaha.
Městská kanalizace
Na závěr nelze opomenout i existenci městské kanalizace. Jedná se vlastně také o poměrně rozsáhlé podzemí, které na rozdíl od shora popisovaného, propojuje vnitřní část pevnosti – město. Účel kanalizace snad není nutné popisovat. Zajímavostí bylo čištění kanalizace. V případě potřeby čištění – propláchnutí systému kanalizace byl a přehrazena řeka Ohře a voda byla vpuštěna do vybrané části taktéž přehrazeného pevnostního příkopu. Nenápadným otvorem v pevnostní zdi, vtékala voda do kanalizace, kde její proud odstraňoval veškeré nahromaděné nečistoty. Několik desítek metru od otvoru pro přívod vody se nachází „servisní„ vstup do kanalizace kudy bylo možné vstupovat do podzemí v případě potřeby údržby nebo dalšího čištění kanalizace.
Tuto část podzemí nemám prakticky vůbec zmapovanou a z tohoto důvodu uvádím jen minimum fotografií. Rozhodně nedoporučuji vstupovat do podzemí kanalizace!
Touto chodbou byla do podzemního systému kanalizace vpuštěna voda při proplachování.
Zasypaná vpusť proplachovacího kanálu.
V protější straně pevnostního přikopu, je možné doposud spatřit zazděný otvor pro přívod proplachovací vody kanalizace.
Otvor procházel pevnostní zdí a ústil pod hladinou řeky Ohře.
Doposud jsem nezjistil, jak byla voda přiváděna napříč přes šířku příkopu do otvoru kanalizace.
Jestli zde bylo instalováno odnímatelné potrubí (dřevěné koryto)… nemám ponětí.
V rohu jedné z pevnostních zdí se nachází „servisní“ vstup do kanalizace.
Pohledy na počáteční část uvnitř servisního vstupu do kanalizace.
na úvodní stránku >> pevnost Terezín
Naposledy upraveno: 18. 05. 2010