Podzemí pevnosti

 

V pevnosti Terezín byla vybudována na svou dobu velice dokonalá síť podzemních a minových chodeb o celkové délce asi 30 kilometrů.

Systém chodeb je značně členitý, a to jak do velikosti, tak do způsobu architektonického řešení. Je zde možné spatřit chodby, kde vedle sebe stěží projdou dva dospělí lidé.

Jiné části podzemí lze projít pouze v předklonu, místy se dokonce objevují i chodby, kam se dostanete pouze v nepříliš důstojné poloze - po čtyřech. Nadto existují i rozlehlé místnosti, které sloužily například jako dělostřelecké kasematy, prachárny, sklady či novodobější konírny.

Chodby jsou dlouhé, rovné, tam, kde se pevnostní zeď stáčí, procházíme pozvolnou zatáčkou. Ve spleti chodeb však nalezneme i prudce lomené zatáčky a rozvětvení. Některé chodby se dají obejít další chodbou (využitelné v případě napadení, kdy mohl být případný nezvaný host napaden zezadu).

Pevnostní podzemí Terezína na každého může působit jinak. Po několika hodinách pobytu v systému se dá říci, že nic nového se spatřit nedá. Přísná logika chodeb se pravidelně opakuje. Přesto však není radno podzemní svět podcenit - zabloudit se zde opravdu dá. Zvláště v částech, kde při novodobých stavebních úpravách na povrchu došlo k zasypání pevnostních příkopů. V tom okamžiku může být návštěvník překvapen, v které části pevnosti se mu podařilo dostat se na denní světlo.

Výřez části mapy podzemí.

Vstupní objekty do podzemí pevnosti

V celém areálu pevnosti Terezín se nachází mnoho rozličných vstupů do pevnostního podzemí a v současné době probíhá usilovná snaha o zpřístupnění co největší jeho části. Pomalu je tak již minulostí doba, kdy převážná část podzemního systému vypadala jako jedna velká skládka.

Hned zpočátku je jistě vhodné upozornit, že ne všechny oblasti podzemí jsou natolik dobře zajištěny, aby umožňovaly zcela bezpečný pohyb. V některých částech ještě stále hrozí náhlé zborcení stropu.

Rovněž by se nemělo opomenout, že podzemí tvoří několik desítek kilometrů, v jejichž labyrintu není zas tak velký problém zabloudit. V podlaze podpovrchových minových chodeb se nacházejí nezajištěné otvory do spodního patra pevnosti (hluboké minové chodby), kde hrozí přinejmenším nebezpečí zlomeniny. Chodby mimo hlavní galerii jsou nízké a stísněné, místy částečně zasuté. Občas jsou v klenbě zapomenuté rezavé hřebíky (zbytky po zavěšení elektrické instalace), což by mohlo přivodit vážné poranění hlavy. Některé části podzemí jsou rozbahněné a kluzké s opětovným nebezpečím zlomenin. Co pak taková zlomenina představuje pro osamoceného návštěvníka schovaného ve spleti chodeb, to snad ani nemusím popisovat. Do míst, která nejsou znatelně vyznačena coby prohlídková trasa, je vstup zakázán! A tento zákaz je oprávněný!

Potěšujícím faktem je, že prakticky po celý rok (mimo zimní období) se jedenkrát měsíčně pořádají komentované prohlídky v upravené a zajištěné části pevnostního podzemí  bližší informace naleznete na této stránce. Prohlídkový okruh - podzemní chodby.

 

Vstupní objekty do pevnostního podzemí jsou opravdu rozmanité.

Střelecká galerie v pevnostních chodbách

První chodba, které bych se v popisu chtěl věnovat, nese název hlavní galerie. Někdy se používá i názvu střelecká galerie, od něhož můžeme lehce odvodit její hlavní poslání.

Celou délku této chodby lemují směrem k pevnostnímu příkopu od sebe oddělené výklenky – střelecká stanoviště.

Každé stanoviště bylo vybaveno střílnou. Nad střílnou se nacházel otvor pro odvětrání plynů a kouře, který vznikal při výstřelu.

Každá odvětrávací šachtice vyúsťovala pod římsou pevnostní zdi.

Otvory střílen směřují do pevnostního příkopu (směrem od předpokládaného útoku) a míří na protější zeď pevnostního příkopu.

Vysvětlení pro toto řešení je následující: předpokládalo se, že nepřítel pronikne do prvního příkopu od předpolí a bude se snažit zdolat následující zeď. V tom okamžiku by jej přivítala smršť olova ze střílen za jeho zády.

Střelecká galerie pokračuje souběžně s pevnostním příkopem. Po straně blíže k příkopu míjíme střílny a vždy po několika metrech klenuté otvory ústící do pevnostního příkopu.

Jedná se o takzvané výpadové branky, které měly vojákům umožnit vstoupit na vybraných místech do pevnostního příkopu (například v případě přímého útoku).

Každá branka byla chráněna zevnitř zajištěnými ocelovými dveřmi.

Branky mohly být taktéž využity v případě potřeby transportovat do podzemí například stavební materiál. Využitím výpadové branky odpadla nutnost přenášet materiál podzemím.

Vedle střílen a výpadových branek si nemůžeme nevšimnout temných chodeb, které v pravidelných vzdálenostech přerušují protější stěnu střeleckých stanovišť. Některé chodby směřují do nitra pevnostního valu, jiné v mírném úhlu stoupají směrem k tušenému povrchu. Jinde jsou ve stěně pouze zazděné mělké výklenky (v některých částech je zdivo částečně vybourané a v otvoru lze spatřit souvislou vrstvu zeminy). Všechny tyto chodby a jejich účel budou popsány v následujících částech této stránky.

Postupujeme střeleckou galerií až do místa, kde se chodba stáčí. Zastavuje nás cihlová zeď, v níž jsou čtyři střílny s kruhovým otvorem nad každou z nich.

Vše v pevnosti je přísně účelové a opodstatněné, stejně tak i tato překážka zvaná traverz.

Účelem traverzu bylo zastavit, nebo alespoň na dostatečnou dobu zpomalit postup nepřítele, který by v těchto místech za určitých okolností mohl proniknout až do podzemí a ohrožovat obránce. Dlužno podotknout, že se případný útok předpokládal v místě, kde se hlavní galerie stáčí (při dělostřeleckém odstřelování špice protějšího příkopu by mohlo dojít k poškození zdi u střílen a útočník by měl teoretickou možnost napadnout  podzemí).

Střílny a granátové skluzy směřují právě do tohoto prostoru. Traverz nešlo obejít, protože další průchod uzavírala ocelová dvířka, doplněná střílnou. Obránce pak mohl pomocí střílen chodbu postřelovat a držet útočníka v uctivé vzdálenosti.

Pokud by se přesto útočník dostal až k samotnému traverzu a snažil by se zde položit například nálož, čekalo by na něj další překvapení.

Kulaté otvory umístěné nad střílnami jsou vyspádovány směrem k předpokládanému útoku - jedná se vlastně o „granátové skluzy“. Obránce by zapálil doutnák nálože, kterou tvořila skleněná nádoba plněná nasekaným olovem, nebo hřeby.

Tento „obranný granát“ by byl vhozen do otvoru a vzápětí by sklouzl otvorem, spadl na útočníka a... Sklo a hřeby při výbuchu neničí zdivo, nýbrž měkkou tkáň….

V místě mezi traverzy se hlavní galerie rozšiřuje a chodba se obloukem stáčí – kopíruje lom pevnostního valu.

Nejsou zde již jednotlivá střelecká stanoviště, avšak střílny jsou jakoby natěsnány k sobě. I tato stavební úprava má své opodstatnění.

Přes pevnostní příkop naproti nám se nachází špice dalšího pevnostního valu.

V případě útoku nepřítele by se právě sem soustředila dělostřelecká palba, která by měla za úkol špici zničit. Tato část by totiž po svém zničení mohla posloužit pěchotě jako místo vhodné k překonání pevnostní zdi. A právě za pomoci velkého počtu střílen by obránce byl schopen špici dostatečně bránit. Umístění střílen v oblouku umožnilo i podélné postřelování příkopu.

 

 

 

Pohled z podzemí na vstup do hlavní galerie.

 

 

 

 

Hlavní  - střelecká galerie.

Většina střílen je od sebe oddělena na jednotlivá stanoviště střelců.

Na pravé fotografii jsou dva otvory do pomocné prachárny.

Otvory jsou maskovány jako střílna (nepřítel netuší jejich význam)

avšak současně není technicky možné vhodit do nich nic zápalného.

 

 

 

 

Každé střelecké stanoviště mělo svou "ventilaci".

Kouř vznikající při výstřelu byl odváděn otvorem nad střílnou.

 

 

 

 

Ventilace od střílen vyúsťuje těsně pod pískovcovou římsou pevnostní zdi.

 

 

 

 

 

Vždy po několika desítkách metrů je vybudována výpadová branka ústící do pevnostního příkopu.

Za povšimnutí stojí i zvýšený práh výpadové branky.

V případě zatopení pevnostního příkopu (do určité výšky), by bylo pevnostní podzemí bezpečně suché.

 

 

 

 

 

 

Stěna naproti střílnám je v pravidelných vzdálenostech přerušována odbočkami do podzemního systému.

 

 

 

Můžeme tak spatřit chodbu směřující šikmo nahoru, nebo chodbu vedoucí kamsi do nitra podzemí...

 

 

 

 

...jinde pouze zazděné výklenky, za nimiž je pouze zemina.

Tyto výklenky mají několik využití:

V případě výbuchu v hlavní galerii částečně rozloží tlak výbuchu, a tím nedojde k rozlomení klenby (cihly byly původně uloženy pouze nasucho).

Výklenek mohl posloužit také jako zaklad při budování (kopání) další minové chodby.

 

 

 

Hlavní galerie se náhle rozšiřuje (na fotografii je pohled od rozšířeného místa směrem k východu).

Chodba na pravé straně fotografie je vstupem do hluboké minové chodby.

 

 

 

Stojíme před cihlovou zdí, ve které jsou otvory pro střílny - traverz.

 

 

 

 

 

Hlavním úkolem traverzu byla ochrana vybraných částí podzemí.

Obránce mohl z této strany účelně bránit prostor za traverzem.

 

 

 

Vyznačené traverzy v hlavní galerii.

 

 

Boční pohled na traverz.

Oba dveřní otvory bylo možné uzavřít za pomocí ocelových vrat.

 

 

 

Pohled na jeden z uzavíratelných dveřních otvorů.

 

 

 

 

Pohled na traverz ze strany, která mohla být ohrožena.

Obdélníkové otvory střílen jsou zúženy směrem k očekávanému útoku.

Kulaté otvory nad každou ze střílen jsou "granátové skluzy".

Pokud by se nepřítel dostal až před traverz (do mrtvého úhlu), mohl obránce granátovým skluzem vhodit výbušninu na záda nepřítele.

 

 

 

 

Detail granátového skluzu.

 

 

 

 

Další pohledy na traverzy v hlavní galerii.

 

 

 

Hlavní galerie se stáčí do oblouku (kopíruje lom pevnostní zdi).

Střelecká stanoviště již nejsou oddělena, protože střílny jsou stěsnané blíže k sobě. (na první pohled totožné pohledy na spodní fotografii. Na levé fotografii není cihlová podlaha (nové stavební úpravy po rekonstrukci po roce 2002).

 

 

 

A proč je vlastně tolik bezpečnostních prvků v této části pevnosti?

Vysvětlením je nároží protější pevnostní zdi.

Předpokládalo se, že se právě v této části pevnosti soustředí dělostřelecká palba na nároží.

Po intenzivním odstřelování se dalo předpokládat, že nároží bude natolik zničeno, aby posloužilo jako místo ke zdolání této překážky.

Při odstřelování by mohlo dojít i k poškození protější zdi, za kterou je střelecká galerie.

 Proto znásobené bezpečnostní prvky v podzemí... a proto tolik střílen.

Kromě toho bylo v této části možné postřelovat příkop po jeho celé délce.

 

 

 

 

Na mapce je označeno nároží pevnostního valu.

 

 

 

 

Zhuštěné střílny v pevnostní zdi.

Střelci mohli kontrolovat nároží a postřelovat pevnostní příkop po celé jeho délce.

 

 

 

 

 

 

Každé nároží pevnosti bylo střeženo velkým množstvím střílen.

 

 

 

Přímo naproti špici protější zdi se nacházejí dvojité střílny.

 

 

 

 

 

 

 

Tam, kde to bylo technicky možné, si obránci pomáhali i kasematními děly.

Dělo nabité "šrapnelem" (nasekané kusy ocelových a olověných štěpin) dokonale vyčistilo během několika výstřelů vnitřek pevnostního příkopu.

 

Je čas opustit střílnami osvětlenou část podzemí.

Čekají nás úzké a těsné minové chodby...

Minové chodby

Je čas věnovat se blíže chodbám, které jsme minuli při cestě po hlavní galerii.

Nejprve se podíváme, co o podzemí praví moudrá kniha...

Z hlavní galerie vedly pod krytou cestu podzemní chodby trojího druhu, souhrnně nazývané minové větve. Jednalo se o minové větve prvního řádu (podpovrchové miny), dále minové větve druhého řádu (hluboké miny) a konečně i komunikační galerie a naslouchací chodby.

Minami byly opatřeny téměř všechny fortifikační prvky. Ve vnějším obraném okruhu byla jak na úseku západní obrané fronty Hlavní pevnosti, tak i východní fronty Malé pevnosti zřízena hustá síť protimin a odposlouchávacích chodeb.  Na podzemí vně pevnosti navazují další chodby uvnitř šancí. Mají podobu pavučinově rozvětvených a různě se křížících chodeb o rozdílné velikosti a průřezu.

Vojáci, sloužící v podzemí, byli do podzemí vybírání podle své výšky (přibližně 150 – 160 centimetrů - kdo procházel úzké minové chodby, pochopí proč).

Čela minových chodeb měla zároveň sloužit za stanoviště naslouchačům; vojákům, z jejichž hlášení o zvucích vydávaných zákopovou nebo podkopovou činností útočníka mohli velitelé určovat místa a směry, ze kterých hrozil útok nepřátelských sapérů (budujících povrchové zákopy) nebo minérů (prokopávajících se k pevnosti pod zemí). Minové chodby jsou ukončeny nejdále v předpolí.

Naplněná nálož podpovrchové miny měla vyhodit do povětří tři metry vysokou vrstvu země a na povrchu vytvořit šestimetrový kráter.

Nálož min druhého řádu musela být dvakrát těžší a dvojnásobně výkonnější, aby vyhodily do vzduchu šestimetrovou vrstvu zeminy a na povrchu vytvořily kráter o průměru 12 metrů.

Popis je technicky dokonalý, avšak pro lepší názornost si dovolím berličku v podobě fotografií.

Naplněná nálož podpovrchové miny měla vyhodit do povětří tři metry vysokou vrstvu země a na povrchu vytvořit šestimetrový kráter.

Pokud by toto nepomohlo, byla odpálena nálož min druhého řádu - hluboké minové chodby.

Nálože musely být dvakrát těžší a dvojnásobně výkonnější, aby vyhodily do vzduchu šestimetrovou vrstvu zeminy a na povrchu vytvořily kráter o průměru 12 metrů.

Podpovrchové minové chodby

Graficky vyznačené pouze některé podpovrchové minové chodby.

V mírném sklonu stoupá z hlavní galerie štola do podpovrchových minových chodeb.

 V některých částech jsou doposud zachovalá schodiště, jinde již pouze udupaná zemina, která zůstala na místě vytrhaných schodů.

Na mapce označena popisovaná část zachycená na fotografiích.

V mírném předklonu přicházíme na první křižovatku chodeb.

Levá (pravá podle toho, v které části se právě nacházíme) chodba spojuje systém jednotlivých podpovrchových min.

Chodba proti nám ústí do samotné minové chodby, která je rozvětvena na minové pícky.

Chodbu k minovým píckám lze zdolat "nejpohodlněji" po čtyřech.

Minové pícky nejsou z důvodu své velikosti na této stránce vyfotografovány.

Na mapce označena popisovaná část zachycená na fotografii.

Pohledy do chodeb propojujících podpovrchové minové chodby.

Na mapce označena popisovaná část zachycená na fotografiích.

Na mapce označena popisovaná část zachycená na fotografii.

 Hluboké minové  chodby

Na hlavní galerii jsou dále odbočky do minových větví druhého řádu  - (hluboké miny).

I minové hluboké minové chodby mají ve své zadní části minové pícky, které se v případě odstřelu naplnily černým prachem, utěsnily a následně odpálily.

Následek výbuchu již byl popsán v předcházející části textu.

Envelopa

Na hlavní galerii byly napojeny další podzemní chodby.  Kromě vstupů do již zmíněných minových chodeb zde bylo i několik komunikačních chodeb.

Které se v nejkratším směru napojovali na envelopu, což byla širší chodba vedoucí paralelně z hlavní galerií ve vzdálenosti asi 50 metru uvnitř pevnostního valu.

Na envelopu se napojovaly odposlouchávací chodby vedoucí do předpolí.

Účelem odposlouchávacích chodeb bylo například poslechem zjišťovat, zda se nepřibližuje nepřítel snažící se za pomoci kopaného tunelu dostat se do pevnosti.

Komunikační chodba vedoucí k envelopě.

Komunikační chodba vybudovaná ve špici hlavní galerie se ve své zadní části rozdvojuje a napojuje na envelopu.

V envelopě jsou v pravidelných intervalech vybudovány rozšířené výklenky (kufry) sloužící mimo jiné pro uzavření a oddělení jednotlivých částí podzemí.

Do některých kufrů ústí i komunikační chodby z hlavní galerie.

Pohled do kufru.

Na výklencích pro ocelové dveře lze spatřit prohlubně po vytržených pantech určených pro zajištění.

Envelopa.

V envelopě míjíme nasucho zazděné výklenky a vstupy do naslouchacích chodeb směřujících do předpolí.

Přestože po záplavách v roce 2002 bylo podzemí vyklizeno a vyčištěnou dochází čas od času k sesuvu zeminy a bahna do podzemního systému.

Náhle se na konci chodby objevuje cihlová zeď a střílny.

Blížíme se ke dvojitému traverzu.

Dvojitý traverz v envelopě.

V místech kde se setkávají dvě tyto chodby (envelopy) je jako obraný prvek včleněn dvojitý traverz.

Střílny a granátové skluzy pro obranu.

Zde se zachovala i část zajištění vrat.

---

 

Ostatní podzemí - místnosti v podzemí

 

 

Uvnitř vnitřních pevnostních valů se kromě chodeb nachází i množství místností. Mimo jiné například:

Dělostřelecké kasematní střílny, příruční sklady střelného prachu pro minové chodby, skladiště nářadí a stavebního materiálu pro opravy chodeb v boji, sklady vojenského vybavení, nebo i konírnami pro ustájení koní.

V současnosti je většina těchto podzemních prostor vyklízena a usilovně se pracuje na jejich zpřístupnění nebo využití.

 

 

Podzemí pod shromaždištěm č. 34

 

I v podzemních, které mělo sloužit například jako sklady, najdeme obrané prvky v podobě střílen.

Jinde zase, žlaby a stání pro koně. (tato úprava vznikla až v pozdější době, při přestavbě pevnosti).

Při "novodobých" stavebních úpravách, byla částečně vybourána klenba a vzniklý, zasklený otvor sloužil jak světlík.

Prostory zachycené na fotografii byly využívány jako sedlářská dílna.

Stavebně zajímavé podzemní prostory jsou například i součástí jednoho z mostů u bývalé Bohušovické brány.

---

 

 

Označení v podzemí

 

Každá chodba a křižovatka měla své unikátní číslo, a ač to zní neuvěřitelně, na několika místech se číslování v podzemí zachovalo. Na stěně chodby u každé křižovatky byla umístěna mírně vystouplá cementová tabule, na níž bylo černou barvou vyznačeno pojmenování a číslo chodby To sloužilo k orientaci a upřesnění. Pokud byl například vydán rozkaz k uzavření ocelových vrat v určité části podzemí. Tabulka posloužila k upřesnění, že budou zavřena správná vrata, protože případný omyl by pro obránce mohl mít fatální následek. (například tlaková vlna při odstřelu podzemí mohla díky nesprávně uzavřeným vratům zabít mnoho obránců podzemí).

Vojáci se v podzemí orientovali po paměti. Ostatně v případě boje by se jednak předpokládalo značné zadýmení podzemí a v případě, že bylo rozhodnuto vyhodit část podzemí do povětří, by asi nebylo nejmoudřejší, aby si voják při transportu černého střelného prachu svítil otevřeným ohněm. Jediná pomůcka v orientaci byla plechová tabulka, na níž bylo z olova vytvořené plastické číslo chodby. Dlužno podotknout, že každý jedinec dokonale znal svou pouze úzce vymezenou část podzemí (aby v případě zajetí nemohl vyzradit rozvržení chodeb).

Zachovalé nápisy označující - popisující jednotlivé sekce, které bylo možné uzavřít a oddělit za pomoci ocelových vrat.

Označení demoliční miny

Dělostřelecké kasematy

Dělostřelecké kasematy a střílny, určené k postřelování pevnostního příkopu.

Spojovací chodba dělostřeleckých kasemat.

Záchrana podzemí pevnosti

Po záplavách v roce 2002, došlo postupnému a rozsáhlému řícení podzemních chodeb. Příčin tohoto stavu bylo několik.

Podzemní chodby sloužili po několik generací jako zdroj stavebního materiálu (byly vytrhány cihly z podlahy a výklenků na bočních stěnách chodeb.

Voda, která v roce 2002, pronikla do pevnostních příkopů, se samozřejmě dostala i do podzemí. Hladina vody zvedající se v podzemních chodbách způsobila, že voda pronikala každou skulinkou a na několika místech se v podobě gejzíru bahna a vody provalila do míst, kam by záplavová vlna přišla až o mnoho později.

Při opadávání hladiny se voda se stejnou cestou vracela zpět do podzemí a sebou brala i zeminu z povrchu. Absence vytrhaných cihel na podlaze byla příčinou toho, že se tlakem okolní zeminy začala svírat spodní část chodeb a následně došlo k popraskání nosných kleneb podzemí. Kromě toho byla vyplavována zemina z odkrytých výklenků a v těchto místech vznikly rozsáhlé kaverny, Neviditelné a pasti ukryté několik centimetrů pod povrchem země. Celé podzemí bylo zaneseno vrstvou vyplaveného bahna a na povrchu se začaly objevovat okrouhlé krátery po zřícených chodbách. Ostatně tyto nebezpečné pasti se čas od času otevírají ještě dnes.

Při obnově pevnosti bylo potřeba nejprve z podzemí ručně vykopat a vyvozit desítky tun bahna. Bylo nutné znovu vyzdít na podlaze cihlové rozpěrné pasy a nebo celou podlahu. Tam kde to bylo technicky možné, byla klenba opravena nebo, alespoň zajištěna.

V místech kde již došlo k prolomení klenby, bylo nutné zeminu odkopat až ke stropu chodby a klenby zcela nově vystavět (mělo to alespoň jednu drobnou „výhodu“. Po více než dvou stech letech bylo možné spatřit obnažené nosníky a klenby chodeb.

 

 

 

 

 

Tam kde byla v podzemí vyplavena zemina, vznikly pod povrchem duté kaverny, které se časem provalily

Na povrchu se začalo objevovat množství různě velikých kráterů.

Co "schází" na povrchu to lze najít v podzemí.

V místech kde klenba praskla, se do podzemí nahrnula zemina.

Při obnově pevnosti po záplavách, bylo nutné na některých  poškozených místech odkrýt  zeminu až na klenby pevnostních chodeb.

Na pár dní bylo tedy možné spatřit, jakým způsobem je vystavena síť podzemních chodeb.

Částečně odkrytá podpovrchová minová chodba.

Tam kde to bylo technicky možné, byla odstraněna zemina až na zbytky původní chodby a probořené části bylo nutné zcela nově vyzdít.

(tyto fotografie jsou z roku 2003 a byly pořízeny v době, kdy probíhala nejrozsáhlejší část opravy po záplavách).

V místech, kde před desítkami let procházela (dnes již dávno stržená) pevnostní zeď, zůstal částečně zachován systém podzemních chodeb.

Z rozvalené střelecké galerie se však zachovala pouze část klenby.

V Místech kde se chodba propadla bylo potřeba vybudovat zcela nové části klenby...

... nově vybudovat cihlovou podlahu, nebo alespoň rozpěrná pásy, zamezující svírání stěn chodby...

...a vyčistit a dozdít odlehčovací výklenky v bočních stěnách.

Přes veškerou snahu však část mnohakilometrového systému čeká na opravu.

Městská kanalizace

K zavodňovacímu systému bych přiřadil i rozsáhlou městskou kanalizaci. Na závěr nelze opomenout i existenci městské kanalizace.  Jedná se vlastně také o poměrně rozsáhlé podzemí,

Kanalizace tato opomíjená část pevnosti Terezín, patřila ve své době k nejmodernějším na našem území a okolních státech. Kanalizace ve své době překonala taková města, jako byla například Praha nebo Vídeň. Vysvětlení je na snaze. Při předpokládaném dlouhodobém obležení si posádka města nemohla z hygienických důvodů dovolit nechávat protékat splašky po ulici.

Pod každou hlavní ulicí prochází hlavní stoka, která je příčně propojená odbočkami do bočních ulic. Pro lepší představivost – kanalizace v podobě velké šachovnice přibližně kopíruje všechny původní ulice města.

V každé podzemní kanalizační křižovatce bylo hradítko (stavidlo) jímž se při čištění dalo jednoduše oddělovat jednotlivé sekce kanalizace.

Při čištění systému kanalizace byla přehrazena řeka Ohře a voda byla vpuštěna do vybrané části taktéž přehrazeného pevnostního příkopu. Nenápadným otvorem v pevnostní zdi, vtékala voda do kanalizace, kde její proud odstraňoval veškeré nahromaděné nečistoty. Několik desítek metru od otvoru pro přívod vody se nachází „servisní„ vstup do kanalizace kudy bylo možné vstupovat do podzemí v případě potřeby údržby nebo dalšího čištění kanalizace.

Tuto část podzemí mám stále minimálně zmapovanou a z tohoto důvodu uvádím jen minimum fotografií. Rozhodně nedoporučuji vstupovat do podzemí kanalizace!

 

 

Touto chodbou byla do podzemního systému kanalizace vpuštěna voda při proplachování.

 Zasypaná vpusť proplachovacího kanálu.

V protější straně pevnostního přikopu, je možné doposud spatřit zazděný otvor pro přívod proplachovací vody kanalizace.

Otvor procházel pevnostní zdí a ústil pod hladinou řeky Ohře.

Doposud jsem nezjistil, jak byla voda přiváděna napříč přes šířku příkopu do otvoru kanalizace.

Jestli zde bylo instalováno odnímatelné potrubí (dřevěné koryto)… nemám ponětí.

 V rohu jedné z pevnostních zdí se nachází „servisní“ vstup do kanalizace.

Pohledy na počáteční část uvnitř servisního vstupu do kanalizace.

Pod celým městem byla vybudována důmyslná kanalizační síť.

Račte vstoupit na krátkou prohlídku..

V temnotě se do dálky táhne spleť temných, klenutých kanalizačních štol.

Spodní část stěn a podlahy je z vápencových a čedičových bloků. Ostatní části stěn včetně klenuté klenby je vystavěno z cihel.

Nad hlavou se občas objeví světélko otvoru původní, či nově vybudovaných vpustí.

Je sporné, zda uvést část pevnostního zavodňovacího systému na stránku o podzemí. V každém případě určitá část prochází podzemím a je vhodné ji zmínit alespoň okrajově.  Zde naleznete stránku na téma zavodňovacího systému

Výpusť od pevnostních stavidel.

na úvodní stránku >> pevnost Terezín

Naposledy upraveno: 11. 01. 2012