 |
|
Pevnost Terezín.
|
Poté, co rakouský panovník a císař Karel VI. poznal, že nemá a nebude mít mužské potomky, rozhodl a následně dohodl s řadou evropských panovníků, že po jeho smrti usedne na trůn jeho nejstarší dcera Marie Terezie. A tak se také po císařově smrti v roce 1740 stalo.
Avšak ne všichni panovníci na tuto pragmatickou sankci (jak dějiny Karlovo rozhodnutí pojmenovaly) přistoupili. K nejnespokojenějším z těch, kteří tak přišli o možnost připojit habsburskou říši ke svým državám, patřil pruský král Fridrich (Bedřich) II. Ten pragmatickou sankci neuznal a začal s Marií Terezií válčit.
V zájmu ochrany země před vpády pruských vojsk rozhodla Marie Terezie (a její syn Josef II., který byl v té době jejím spoluvladařem a nejvyšším poradcem ve věcech vojenských) v roce 1780 zbudovat dvě pevnosti, jež by chránily severní hranice její říše.
Jedna byla umístěna k soutoku Labe a Metuje nedaleko Náchodské branky, druhá k soutoku Labe s Ohří poblíž Travčič a Německých Kopist.
V úterý 10. října 1780 přijel na staveniště císař Josef II., aby zde položil základní kámen k výstavbě pevnosti. Ta byla pojmenována na počest panovníkovy matky Theresienstadt (Terezín).
Mocná stavba sestává ze dvou základních částí, Hlavní (Velké) pevnosti a pevnosti Malé.
Mohutné hradby chránily jedno z nejdůležitějších obranných zařízení – stavidla, jimiž bylo možné zaplavit hradební příkopy a rozsáhlé zátopové kotliny okolo pevnosti. Uvnitř Hlavní pevnosti pak vyrostlo město a zrodil se život nápadně poznamenaný všudypřítomností vojáků. Malá pevnost sloužila ještě v c. k. dobách jako vojenská věznice, v níž se ocitla řada politických a vojenských odpůrců monarchie. Za druhé světové války byla Malá pevnost přeměněna v nechvalně proslulé vězení pražského gestapa. Z Hlavní pevnosti, rozuměj města samotného, vystěhovala okupační moc původní obyvatelstvo a zřídila zde židovské ghetto.
Terezínská pevnost, jež patří mezi nejmodernější a nejdokonalejší pevnosti bastionového typu na světě, neměla nikdy příležitost prokázat svou obrannou sílu. V boji nebyla nikdy využita a její fortifikace postupně chátrala. Až v posledních desetiletích (zejména od 90. let 20. století), v souvislosti s narůstajícím zájmem o historii vojenství, se tento proces zastavil a pomalu začal obracet k lepšímu.
Jenomže pak přišel osudný 15. srpen 2002…
Stalo se něco, s čím nikdo, ani projektanti pevnosti, nikdy nemohl počítat – od Labe, vzdáleného asi pět kilometrů, se proti proudu pokojné Ohře přivalila mohutná záplavová vlna. Město a všechno okolo zalila místy až do výše dvou metrů. Přišla tisíciletá voda.
Během několika hodin se pod hladinou kalné vody ocitl systém hradebních příkopů a s nimi spousta zahrádek ...
Zatopen byl střed města, Malá pevnost s Národním hřbitovem, cesty, pole, louky - a pochopitelně i přibližně třicetikilometrový labyrint podzemních chodeb, podkopového obranného systému pevnosti a jeho kasemat.
Tisíciletá voda...
Znamenala definitivní konec obdivované josefínské fortifikace?
Utopila již téměř čtvrttisíciletou slávu Terezína?
 |
Roman Gazsi
Tyto stránky jsou od 23. 9.
2010 zařazeny do fondu České národní bibliografie.
Budou trvale
uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky
a online
zpřístupňovány na www.webarchiv.cz.
|
