Výroba v podzemních továrnách Richard I – III

---

Richard I

 Do prostor podzemní továrny Richard I. byla přemístěna výroba z bombardováním ohrožených německých továren.

Na podzim 1944 začaly první výrobní haly, budované v podzemí sloužit svému účelu. V letních měsících se začaly stěhovat do připravených chodeb v pravé části Richardu I. velké obráběcí stroje: soustruhy, brusky, vrtačky, frézy. Převážně se jednalo o stroje francouzského a italského původu. Do Litoměřic přijeli i další totálně nasazení dělníci, Francouzi a Italové.

Část původního plánu – rozmístění strojů

(zdroj – Archiv Památníku Terezín)

Mapa je přechovávána v archivu Památníku Terezín

 Takhle  nějak mohl například vypadat  vnitřek některých výrobních hal.

pouze Ilustrační  foto

(areál továrny Dora)

 zdroj foto – internet

pouze Ilustrační  foto

(areál továrny Dora)

Aussenlager Dora“ podzemní závod na výrobu raket „Mittelwerke v pohoří Harz, nedaleko německého města Nordhausen

zdroj foto – internet

pouze Ilustrační  foto

 zdroj foto-internet

(pouze Ilustrační  foto)

 zdroj foto-internet

V říjnu nebo v listopadu 1944 byla v podzemí zahájena výroba. Prováděla ji tu akciová společnost "Auto Union, A. G. Chemnitz (Saská Kamenice, dříve též Karl-Marx-Stadt), prostřednictvím svého závodu v Siegmaru (v blízkosti německého města Chemnitz).

Odtud a z jiných míst přicházela základní výrobní surovina: hrubé litinové odlitky bloků a hlav motorů, nebo výkovky klikových hřídelů, různé skříně a drobné odlitky pro kompletaci motorů.

Opracovávané součástky přepravovaly transportéry a jeřáby od jednoho stroje k druhému. Ve třech výrobních halách bylo zabudováno okolo 300 strojů. Kromě toho tu byla řada dílen, kanceláří, skladů a výdejen materiálu.

Jednalo převážně o výrobu součástek motorů do tanků a dalších těžkých vozidel od firmy Auto-Union.

Příkladem je motor HL-230, od firmy Maybach, jehož součásti se v Richardu I. vyráběly a opracovávaly.

Motor byl vodou chlazený benzínový dvanáctiválec do V.  O obsahu 23 094 cm3. Výkon byl okolo 700 koní (515 kW).

Motor byl zastavěn do tanku Panther vyráběného od roku 1943 a do stíhače tanků Jagdpanther, který byl vyráběn od roku 1944.

Oba typy měly shodné podvozky, vážily 46 tun a dosahovaly rychlosti 46 km/hod.

Jako výzbroj v těchto případech posloužil kanón  ráže 88 mm.

Motor HL-230 byl také zastavován do tanku Königstiger (Tiger II).

Část hlavy motoru.

(tento fragment byl nalezen při průzkumu továrny Richard, nedaleko jedné z hlavních větracích šachet)

Kliková hřídel motoru

.

Nákres jedné verze motoru Maybach

Jedna z modifikací motoru Maybach

Vlastní montáž a kompletace motorů se na Richardu neprováděla. Opracované výrobky byly z podzemí převáženy úzkokolejnou dráhou do přibližně 1 km vzdáleného železobetonového překladiště.

Zde byly součástky nakládány do vagónů a odesílány do montážních závodů.

Ve funkci mistrů pracovali v podzemní továrně Němci. Přímo u strojů pak totálně nasazení dělníci a vězni z litoměřického koncentračního tábora, kteří tvořili zvláštní komando, označované jako Elsabe. Od listopadu 1944 vykazoval koncentrační tábor Flossenbürg v měsíčních účtech za práci vězňů, dvě litoměřická komanda: "Komando B5, Lobositz 2", které budovalo podzemní továrnu a "Komando Elsabe, Lobositz 2", které pracovalo ve vlastní výrobě.

Komando Elsabe bylo z počátku umístěno s ostatními vězni pracujícími na stavbě v objektu tzv. jízdárny. Od ostatních bylo jeho 700 členů odlišeno písmenem „E“ napsaným na zádech. Ti, kteří pracovali přímo u stroje, nosili na prsou jeho číslo. Počátkem února 1945 byly obě pracovní směny (Elsabe i a Elsabe II), přestěhovány do samostatného bloku.

Výroba trpěla častou poruchovostí. Litinové odlitky, přicházející k opracování, měly špatnou kvalitu, byly v nich "pecky" a u strojů se často lámaly vrtáky. Vysoká relativní vlhkost způsobovala silnou korozi a zaviňovala i časté "hoření motorů". Nebyly to však jen tyto příčiny, vězňové pracující ve výrobě prováděli úmyslnou sabotáž.

vzpomíná bývalý vězeň komanda Elsabe B. Lukeš.

"Každý co mohl, to zničil. Moc málo toho odtud odešlo dobrého". Dosvědčuje to i nalezený zápisník ing. Seiferta, vedoucího jednoho z podzemních provozů, kde žádá o potrestání vězně za úmyslné zničení součástek, poškození stroje apod. Kolem vánoc 1944 dosáhly závady ve výrobě takových rozměrů, že je vyšetřovalo litoměřické gestapo. Několik vězňů odvezlo do Litoměřic k výslechu a chtělo se od nich dozvědět příčiny poruchovosti v podzemní továrně.

pouze Ilustrační  foto

(vězni pracující v továrně Dora)

 zdroj foto – internet

---

Tanky do kterých byly montovány motory,  jejichž části byly v Richardu I., opracovávány

Tank – PzKfw V "Panther" který měl zabudován motor Maybach HL 230 P 30

 zdroj foto – internet

S tíhač tanků – „Jagdpanther" (Sd.Kfz. 173) s motorem Maybach HL 230 P30 V 12, 23880 ccm, 700 ks (515 kW)

 zdroj foto – internet

Těžký tank PzKfw "Tiger" Ausf. E s motorem Maybach HL 210 P 45 nebo 250 Maybach HL 230 P 45 V 12, 23.000 ccm, 700 ks (515 kW) .

 zdroj foto – internet

Koncem války uskladnil podnik Getewent (Gesellschaft für technische-wirtschaftliche Entwicklung) v Richardu I. automat na výrobu elektronek, který byl schopný provádět až osmnáct výrobních operací najednou.

Kromě toho několik dalších strojů, a 120beden elektrotechnického materiálu, včetně měřících přístrojů a výrobků.

Podnik Getewent sídlil v Rychnově u Jablonce, měl přibližně 2000 zaměstnanců a pracoval na sériové montáži radarů pro letadla, protileteckou obranu a ponorky. Jeho pobočný závod v Kokoníně pracoval pod vedením Dr. Schuba právě na sériové výrobě a vývoji mikrovlnných elektronek.

Zde je možná spojitost s plánovanou výrobou v Richardu II., kterou uvádím dále.

---

Richard II

V Richardu 2. měla být zahájena elektrochemická výroba firmy Osram. Mělo se jednat o elektrochemický provoz na zpracování wolframových a molybdenových rud, přičemž byl finální výrobek wolfram, karbidy wolframu a molybden.

 Návrh tohoto provozu byl označen jako unikát protože již v roce 1944 je vyprojektován v Litoměřickém Richardu provoz, který ústecká Spolchemie (první a jediný výrobce kyseliny wolframové v Čechách) složitě realizovala od roku 1947 do roku 1958).

Wolfram a molybden se měly v Richardu II. dále zpracovávat na vlákna pro výrobu elektronek a karbidy wolframu, známé též jako tvrdokov.

Finálním výstupem zřejmě měly být elektronky a další radiotechnika, čemuž napovídají i nalezené sklady telefonních sluchátek, součástek k vysílacím a přijímacím aparátům.

Že tu bylo počítáno i s umístěním výroby elektrotechnické firmy dokládají dále i transporty vězňů s elektrotechnickou specializací, kteří však do konce války nebyli nasazeni na předpokládané poslání a čas trávili v Lovosicích opravováním rádií, jež byla jako dárek od vůdce věnována veteránům vracejícím se z východní fronty.

Předpokládanou výrobu v Richardu firma Kalkspat nikdy nerozeběhla. K čemu by elektronky a radiotechnika z Richardu II a zřejmě i III. sloužily, se můžeme pouze dohadovat. Nelze však vyloučit jejich použití v německých „zázračných“ řízených střelách.

V poměrně nedávné době se mi podařilo získat poměrně zajímavou informaci od pana Miroslava Mertla. Jedná se o informaci, kterou jsem si zatím nedokázal ověřit na více místech, ale usoudil jsem, že se jedná o velice zajímavé doplnění informací ohledně výroby.

………V listopadu 1944 Němci otevřeli v Záluží zvláštní tajné konto 693 Schwalbe III, které bylo údajně určeno ke krytí nákladů na stavbu podzemního hydrogenačního závodu. Část zaměstnanců, přesunutá ze Záluží, ve skalních stráních v údolí Labe pod Radobýlem (u Litoměřic) upravovala štoly po těžbě vápence, kde by se v nové továrně ročně vyrobilo 60 tisíc tun petroleje pro vyvíjené proudové stíhací stroje…….

Tolik citace.

Mělo se v Richardu II skutečně jednat o elektrochemickou výrobu a zpracování ušlechtilých kovů?

Měla se v podzemních štolách budovat rafinerie? Nebyla by to přeci jediná budovaná podzemí rafinerie v době druhé světové války.

A nebo to všechno je pouze pláštík pro další, provoz na výrobu něčeho úplně jiného?

No a nebyl by to Richard, aby se dříve či později nestočilo téma hovoru na choulostivé a rozporuplné téma, kterým jsou tolik oblíbené rakety.

RAKETY????

Přestože téma „raket v Richardu“ je převážně zatracované, neodolal jsem, a po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodl, že se raketám budu přece jenom trošku věnovat.

Podařilo se mi z různých pramenů poskládat   stránku, která je celá věnovaná tématu – rakety a jejich palivo. Najdete zde i několik odkazů na stránky, kde je už výroba raket prokazatelná – i když s tématem Richardu nemají s největší pravděpodobností nic společného.

---

Richard II. – současnost

V současnosti slouží Richard II. jako úložiště radioaktivních odpadů zde máte možnost navštívit samostatnou stránku, která je věnována tomuto tématu.

Původní plán technologie v Richardu II.

(zdroj - Archiv Památníku Terezín)

Mapa je přechovávána v archivu Památníku Terezín

---

Richard III

Zde se pravděpodobně měly budovat kanceláře nebo pomocné provozy pro Richard II. Další informace o těchto prostorech jsou velice kusé – jinak řečeno – nic dalšího se mi zatím nepodařilo zjistit.

Žádná další výroba nebyla na Richardu (zatím) doložena a prokázána.

Richard II. a III. zůstal pouze ve stadiu výstavby.

---

Mimo jiné použity informace nebo části článků:

 Sborník „Koncentrační tábor Litoměřice 1944–1945“,

který byl sestaven z příspěvků mezinárodní konference v Terezíně, konané 15 -17 Listopadu 1994

- Památník Terezín v dubnu 1967 – napsal Jiří Křivský a Marie Křížková.

Martin PŘIBIL: "Errata KD6 – Doly a podzemní továrny Richard" IN: Krasová deprese, č. 7, 1999. - Str. 12.- ISSN:1214-6021.- (www.krasovadeprese.net)

Miroslav Mertl - Chemopetrol noviny

na správnou cestu mě popostrčili – Pavel Žlab,  Milan Sláma a další.

Mapy - zdroj - Archiv Památníku Terezín.

Mapy jsou přechovávány v archivu Památníku Terezín

na úvodní stránku