Vzdálenější stavby a vybavení patřící k továrně Richard

Úzkokolejná vlečka

 Z původní přístupové cesty k dolu Richard Je již dávno odstraněn kolejový svršek a dříve štěrkovou cestu kryje asfaltový povrch, který byl položen při stavbě nových mrazíren.

Před lety bylo možné v dolní části cesty místy spatřit, podlouhlé obrysy otvorů po pražcích.

Pak jednoho dne přijel buldozer a upravil cestu do jiného profilu. Mimo jiné došlo i k vytržení dvou betonových kvádrů, umístěných nedaleko od rozvětvení cesty u kasáren. (Účel bloků mi zatím není znám, ale usuzuji, že na nich mohla být nějaká výhybka, točna případně mostek, pod kterým bylo vedeno potrubí)

Cihlová jímka v zahradě vedle cesty – účel neznámý.

Prohlubně uprostřed vozovky, jsou pozůstatek po vytržených blocích.

Vytržené betonové bloky.

V letech 1920–21 byla pro dopravu vápence vybudována úzkokolejka o rozchodu 600 mm. Délka trati, včetně smyčky kolem vápenné pece měřila něco pres 1,7 km,

Provoz zajišťovala motorová lokomotiva, která zajížděla až k ústí štoly Richard, kde povrchová drážka končila a kolej pokračovala do podzemí.

Při cestě od vápenky musela souprava překonat stoupáni až 58 promile, když předtím nejdříve podešla trať ČD (Litoměřice-Lovosice) a kromě toho i vlečku vedenou souběžně s ní ze směru od Litoměřického horního nádraží.

Jediné, místo které dnes připomíná existenci úzkorozchodné trati, je klenutý kamenný podjezd u trati ČD, kudy trať o rozchodu 600 mm procházela (tento most se nachází v těsné blízkosti cedule ohlašující zastávku „CIHELNA“) Podjezd je v současnosti nepřístupný.

 Podjezd úzkorozchodné trati

Hned za podjezdem se drážka stáčela na sever a asi 300 metrů vedla souběžně s tratí, načež prudce měnila směr a stoupala přímou cestou do vrchu.

Z počátku byl sklon trati poměrně velký, v poslední části své cesty se stoupání zmírňovalo, až přešlo v rovinu. Zde již bylo několik odboček některé k vstupu A-B další k přilehlým provozům a samozřejmě také do velkého zářezu ukončeného vstupem C-D,do prostor továrny Richard I.

Vlečka byla vystavěna i k továrnám Richard II a Richard. Stopy po železničním svršku lze vystopovat i na letecké fotografií oblasti z roku 1954. To je ale také zatím jediný viditelný důkaz existence této vlečky. V současnosti již není možné ani při nejlepší vůli najít jakékoliv pozůstatky.    

Částečné znázornění trasy úzkokolejné vlečky k Richardu I – III.

Pro lepší přehlednost, je trasa kolejí naznačena červenou čárou, která těsně kopíruje trasu.

Pozůstatky oplocení koncentračního tábora

Po stranách cesty procházející mezi plotem kasáren a zahrádkářskou kolonií, je doposud možné spatřit prakticky nepřerušenou řadu původních betonových sloupů na oplocení koncentračního tábora Litoměřice.

Jedná se o klasické, ve vrchní části ohnuté betonové sloupy, které je možné zahlédnout i ve většině jiných táborů z dob druhé světové války.

Dnes tyto původní sloupy bez jakékoliv piety slouží zahrádkářům coby sloupky na plot u zahrádek. A já počítám, že většina majitelů takto oplocených zahrádek nemá ani ponětí k čemu dříve tyto sloupy sloužily (stále je však lepší použít sloupek na zahrádku než na koncentrák).

Pozůstatky oplocení koncentračního tábora. 

.

Pozůstatky oplocení koncentračního tábora. 

Pozůstatky oplocení a znatelně větší sloupky táborových bran. 

   Osamělý sloup táborové brány 

U zahrádek, které jsou postaveny podle cesty k Richardu I, je možné na několika místech spatřit poklopy revizních šachet kanalizace a odvodnění celého areálu Richard. Soustava je dosud funkční, protože po většinu roku je možné v jejich blízkosti zaslechnout tekoucí vodu.

Pozůstatky oplocení areálu továren Richard

Prakticky celý areál staveniště továren Richard byl oplocen ostnatým drátem. Přestože stejně jako venkovní stavby vše zničili lidé a zub času, lze na několika místech stále ještě nalézt zbytky původních betonových sloupů opocení. Vzhledem jsou stejné jako sloupky KT Litoměřice.

V trávě zarostlé rozlámané zbytky sloupu oplocení.

 V křovinách nad sadem, pokrytý vrstvou mechu leží další svědek pohnuté historie. 

Po mnoha sloupech se zachoval pouze betonový základ a kousek ocelové armatury. 

Další torza sloupů se stávají součástí okolní přírody. 

 V křoví zůstal ukryt i chuchvalec strženého ostnatého drátu. 

Překladiště

Na samém začátku města, u železniční trati Lovosice – Litoměřice, stávala velká železobetonová hala, která sloužila jako překladiště výrobků továren Richard (dnes stojí na místě překladiště  stavba nových mrazíren).  U překladiště byla vybudována dvoukolejná železniční vlečka. Jedna větev končila uvnitř překladiště a druhá pak u nechvalně známé cihelny – krematoria.

 Fotografie budovy překladiště.

Budova je pravděpodobně ve stádiu rozestavěnosti.

Po kliknutí na fotografii se zobrazí zvětšené foto včetně popisu oblasti.

Unikátní fotografie budovy překladiště (vpravo).

Okolo železobetonové stavby je vybudováno dřevěné lešení.

(foto archív – Jiří Cimbálník)

  Budova překladiště byla demolována, někdy okolo roku 1987 a její zbytky odvezeny a uloženy v prostoru levé části Richardu I.

V prostoru navážky lze na mnoha místech doposud spatřit různě veliká torza železobetonových zdí budovy překladiště.

  Ve svahu navážky lze spatřit částečně zasypanou dřevěnou podložku, která sloužila k zajištění železničních vozů proti samovolnému ujetí.

Možná přímo na překladišti, možná na vlečce cihelny.

Na téže navážce odpočívá i zbytek značně ztrouchnivělého železničního pražce vlečky.

na úvodní stránku