Podzemní továrna Richard (přesné nacistické označení je B5-Richard I–VI) je vícepatrová soustava několika navzájem propojených podzemních dolů na vápenec a čedič (označovaných jako Richard I

Na stránkách světové encyklopedie WIKIPEDIE, se v nedávné době objevil článek na téma podzemní továrny Richard.

zde naleznete odkaz na: Wikipedie a otevřená encyklopedie - TOVÁRNA RICHARD

4. 3 .2008 - AKTUALIZOVÁNO

Článek, který je na této stránce komentován již v současné době na Wikipedii není.

Ještě v nedávné době se dalo na Wikipedii najít podle mne seriozní shrnutí celé problematiky podzemní továrny Richard.

Já jsem člověk, který má hodně velkou představivost a ve spojení s Richardem obzvláště, ale to co bylo v nedávné době na Wikipedii napsáno to byla opravdu lahůdka!

Mám za to, že za dobu po kterou se továrně Richard věnuji, se mi podařilo udělat si alespoň hrubý obrázek.

Z tohoto důvodu se pokusím následující článek okomentovat svým názorem. Rozhodně se nesnažím vnucovat svou pravdu. Jak již sem několikrát napsal.

V Richardu mi zatím nedává souvislost mnoho věcí, ale….. posuďte sami.

(článek je v nezměněné podobě tak jak jsem jej okopíroval dne 28. 2. 2008 a v další části této stránky je totéž avšak doplněné o můj komentář)

4. 3 .2008 - AKTUALIZOVÁNO

Článek, který je na této stránce komentován již v současné době na Wikipedii není.

CELÉ A NEUPRAVENÉ ZNĚNÍ ČLÁNKU

Podzemní továrna Richard (přesné nacistické označení je B5-Richard I–VI) je vícepatrová soustava několika navzájem propojených podzemních dolů na vápenec a čedič (označovaných jako Richard I., Richard II., Richard III, Richard IV a Richard V.) mezi Litoměřicemi, Kamýkem a Miřejovicemi pod vrchy Radobyl, Bídnice a Plešivec v Českém středohoří, kterou nacisté za Druhé světové války přestavěli na supertajnou podzemní továrnu určenou pro bezpečnou zbrojní výrobu daleko od všech tehdejších front. Jedná se o prostorově rozsáhlý komplex podzemních prostor v několika úrovních o celkové délce (která je ale odhadována pouze velmi přibližně) 80 až 120 kilometrů.

S výstavbou továrny začali nacisté již v polovině roku 1944 a plánované ukončení její stavby bylo stanoveno na srpen 1945. Do práce bylo nasazeno 12000 civilních zaměstnanců včetně lidí tzv. totálně nasazených. Dále zde pracovalo několik tisíc vězňů (asi 40000 denně), a to jak z blízkého koncentračního tábora v Terezíně (asi 4 km jihovýchodně odtud), tak i vězňové z menšího litoměřického koncentračního tábora, pobočky Koncentračního tábora Flossenbürg. O tom, že se jednalo o velmi rozsáhlou a pro Třetí říši důležitou stavbu, svědčí i to, že stavba měla vlastní průmyslový vodovod, vlastní podzemní koksárnu, plynárnu, podzemní tepelnou elektrárnu, dále tři úzkokolejné dráhy, dvě železniční překladiště na normální rozchod a řadu dalších pomocných provozů a technických zařízení v podzemí i na povrchu. Do práce byla zapojena řada stavebních a důlních strojů a mnoho jiných specializovaných mechanismů. Řízením stavby a celkovým dozorem nad všemi pracovníky byla pověřena ozbrojená nacistická organizace NSDAP nechvalně známá pod zkratkou SS. Poslední horečnaté stavební práce neznámého určení probíhaly ještě v noci 5. května 1945.

Již na podzim 1944 začaly podzemní výrobní haly sloužit svému účelu, začaly se zde vyrábět součásti spalovacích motorů pro tanky, stíhače tanků a díly pro parní stroje. Koncem války sem byla přesunuta i část výroby tranzistorů, v komplexu Richard II měla být zahájena výroba materiálu pro další elektrotechnickou výrobu. Nacisté dále plánovali do komplexu Richard III přesunout výrobu leteckého benzínu pro nejmodernější proudové stíhačky Messerschmitt. O výrobě paliva (Richard III a IV)pro rakety se dlouho spekulovalo a tato teorie nebyla nikdy plně vyvrácena, podle analýzy odebraných vzorků paliva nešlo určit zda se nejednalo jen o letecký benzin. Jisté a prokázané je ovšem zahájení výroby parních motorů pro dálkové bombardéry v březnu 1945 v Richardu V. Tranzistory vyráběné v Richardu II měly sloužit především pro hromadnou výrobu naváděcích a radiolokačních systémů, které se užívají především v kosmonautice. Provoz Richard VI nebyl nikdy dobudován a někdy se tak označuje podzemní továrna "Greisen" na výrobu vrtulníků v Rabštejně u České Kamenice. Podle Britského válečného musea měla být v malé části podzemí nejrozlehlejšího komplexu Richard IV pod vrchem Plešivec umístěno přísně tajné německé zdravotnické zařízení a sbírky programu Lebensborn.

Ráno dne 5. května 1945 byli vězňové místního koncentračního tábora propuštěni na svobodu (byl to jediný koncentrační tábor, který nebyl osvobozen, ale dobrovolně rozpuštěn samotnými nacisty), nicméně i zde vládl velký chaos, zmatek i nervozita způsobená blížícím se koncem války. Odpoledne dne 5. května 1945 se nacisté pokusili na poslední chvíli celý komplex Richard vyhodit do povětří, a to pomocí 48 kilometry dlouhého elektrického vedení, které snad sahalo až někam k Žatci. Dodnes nebylo zcela věrohodně vysvětleno proč výbuch vůbec nenastal. Podle poválečného vyšetřování elektrické vedení na poslední chvíli překousaly hladové krysy, kterých v podzemí žilo několik desítek tisíc, ty posléze zaplavily celý kraj až do Ústí nad Labem. Litoměřice včetně stavby a továrny Richard byly osvobozeny Rudou armádou večer 5. května 1945. O poválečném hledání továrny Richard byla napsána dokonce celá několikasvazková kniha, jejíž autorkou byla tehdejší zpravodajská důstojnice Rudé armády Marie Alexandrovna Fortusová. Její líčení hledání továrny Richard je mnohými badateli považováno za zcela věrohodné. Snad nejpozoruhodnější stať v knize tvoří popis vnitřku podzemní továrny.

Větší část továrny byla velmi důkladně zaminovaná a ucpaná slámou a chlévskou mrvou, uvnitř rozsáhlého labyrintu chodeb se ještě několik let po válce skrývaly četné mladé příslušnice SS z programu Lebensborn. Odminování, deratizace a dezinfekce továrny a odstranění zátarasů z balíků slámy bylo zdlouhavé, pracné a ne vždy bezpečné. Postupně zde zahynulo několik desítek dychtivých sovětských pyrotechniků. Navždy neodminovaných a neotevřených zůstalo mnoho desítek chodeb, jejichž přesný obsah není dodnes vůbec znám (takže lze jen spekulovat o tom, co je zde patrně na „věčné časy“ ukryto), podle několika svědectví zde byly pietně pochovány ostatky Evy Braunové.

Sověti posléze velmi brutálně a primitivně naložili velice přesné a jemné obráběcí stroje tankových motorů (určené původně na výrobu hodinek Omega ve Švýcarska) a pochytané příslušnice SS, naložili je do beden k transportu na východ. Vlak s nákladem se však v poválečném zmatku na několik desítek let ztratil a do Ruska už nikdy nedorazil – rezavé zbytky strojů promíchané s lidskými ostatky posléze skončily pří náhodném příjezdu ztraceného vlaku (tehdy se zrovna vyřazovaly poslední parní lokomotivy) v roce 1978 na šrotiště v ostravských hutích. Komplex podzemních továren Richard I-V nebyl po válce nikdy zcela prozkoumán v celém svém rozsahu, dochované plány zobrazují jen asi 25% všech podzemních prostor. Po té co se v podzemí ztratila celá jedna rota Rudoarmějců, uskutečnila Rudá armáda nové mapovaní, ale jeho výsledky nebyly nikdy zveřejněny. O předání dokumentace k továrně Richard jednal bez výsledku už president Václav Havel se svým protějškem Borisem Jelcinem při své návštěvě Moskvy v roce 1995.

Po válce se o tehdy ještě značně rozlehlé prostory sice zajímalo hned několik místních podniků a státních institucí, z nichž nejvýznamnější byla Československá lidová armáda, která zde chtěla umístit ústav na výrobu plutonia, uranová ruda se sem měla vozit z Jáchymova, nákladný projekt byl zastaven pro sabotáže příslušníků SS ukrývajících se v podzemí. Po vyřešení tohoto problému bylo rozhodnuto, že zde bude vybudována centrální podzemní vojenská nemocnice Varšavské smlouvy, z čeho ale sešlo kvůli biologickému zamoření podzemí z rozkládajících se těl pobitých členů SS. Proto byla větší část podzemí a spojovacích koridorů zavalena. Později se o zbytek podzemí zajímal Památník v Terezíně, nicméně k asanaci prostor a jejich dalšímu využití už nikdy nedošlo. O Richardu napsal celou knihu známý spisovatel Ludvík Souček, rukopis knihy mu byl ale zabaven Státní bezpečností (StB) V současné době je v několika málo chodbách Richardu II. umístěno úložiště nízkoaktivního radioaktivního odpadu (kupř. zdravotnický materiál). Převážná většina ostatních tunelů v části Richard I. a V. je opuštěná či zavalená, postupně chátrá a po nacistických pokusech s magnetickým zemským polem se postupně hroutí. Z tohoto důvodu není objekt od roku 1972 pro veřejnost nijak přístupný.

National Archives US: "CIC and Underground Plant "Richard I–VI" - Czechoslovakia - History Overview 1678–1978" Washington DC: National Archives US,

1982. National Archives US Microfilms - fol:325, p.2856–5689, fol:856, p.325–1648.

Military History of the British Army 1922> Microfilms http://www.nationalarchives.gov.uk/militaryhistory/army/

KOMENTOVANÁ ČÁST

Text článku je barevně odlišen a význam barev je následující:

Xxxxxxxxxxxxx – původní text, který není komentován

Xxxxxxxxxxxxxx - podle mne „sporné“ části textu, které komentuji

Xxxxxxxxxxxxx – můj komentář k částem článku

Podzemní továrna Richard (přesné nacistické označení je B5-Richard I–VI) je vícepatrová soustava několika navzájem propojených podzemních dolů na vápenec a čedič (označovaných jako Richard I., Richard II., Richard III, Richard IV a Richard V.)

Více pater v Richardu nebylo doposud nikde prokázáno. Odporují tomu tyto skutečnosti:

Těžitelná vrstva vápence je v maximální tloušťce 10m a všechny tři doly jsou vybudovány právě v této vápencové desce. Pod a nad touto vrstvou se vyskytují slínovce a jílovce, které mají všechny možné vlastnosti jen ne požadovanou soudržnost. Zmiňovaná patra by tedy bylo potřeba kompletně vybetonovat. Richard se budoval od roku 1944 do 1945 což je pouhý rok úprav.

Co se týká čediče ten, se v zachovalém a doloženém podzemí továrny Richard nikde nevyskytuje.

mezi Litoměřicemi, Kamýkem a Miřejovicemi pod vrchy Radobýl, Bídnice a Plešivec v Českém středohoří, kterou nacisté za Druhé světové války přestavěli na supertajnou podzemní továrnu určenou pro bezpečnou zbrojní výrobu daleko od všech tehdejších front. Jedná se o prostorově rozsáhlý komplex podzemních prostor v několika úrovních o celkové délce (která je ale odhadována pouze velmi přibližně) 80 až 120 kilometrů.

Stavělo se jeden rok! Podle tohoto popisu bylo vybudováno 80 – 120 km chodeb. Kdo a kdy by to stačil vybudovat? Já mám v současnosti problém dopočítat se všeobecně udávané délky chodeb okolo 40 km. A tady je tvrzení o dvou až trojnásobku vybudovaných kilometrů chodeb (a to navíc i v čediči jak je tvrzeno v další části článku).

S výstavbou továrny začali nacisté již v polovině roku 1944 a plánované ukončení její stavby bylo stanoveno na srpen 1945.

Počátek výstavby je prokázán, ale dokončení v srpnu 1945 je podle mě hodně přitažené za vlasy. Plánovači Speerova ministerstva dokázali navrhnout hodně velké věci, ale že by si dovolili takto šibeniční termín, mi připadá zarážející.

Do práce bylo nasazeno 12000 civilních zaměstnanců včetně lidí tzv. totálně nasazených. Dále zde pracovalo několik tisíc vězňů (asi 40 000 denně),

Slovy dvanáct tisíc civilních zaměstnanců a čtyřicet tisíc vězňů denně!! Má to vůbec cenu komentovat? Proboha, kam by se ten počet lidi nacpal, kde by se ubytoval, kdo by je živil?

a to jak z blízkého koncentračního tábora v Terezíně (asi 4 km jihovýchodně odtud), tak i vězňové z menšího litoměřického koncentračního tábora, pobočky Koncentračního tábora Flossenbürg. O tom, že se jednalo o velmi rozsáhlou a pro Třetí říši důležitou stavbu, svědčí i to, že stavba měla vlastní průmyslový vodovod, vlastní podzemní koksárnu, plynárnu, podzemní tepelnou elektrárnu, dále tři úzkokolejné dráhy, dvě železniční překladiště na normální rozchod a řadu dalších pomocných provozů a technických zařízení v podzemí i na povrchu.

Podzemní koksárna? Na co? Kde by se to stavělo? Nevzniká při výrobě koksu plyn? Není to nebezpečné vyrábět plyn v podzemí, které se dosti špatně větrá?

Do práce byla zapojena řada stavebních a důlních strojů a mnoho jiných specializovaných mechanismů. Řízením stavby a celkovým dozorem nad všemi pracovníky byla pověřena ozbrojená nacistická organizace NSDAP nechvalně známá pod zkratkou SS.

Nejsem zrovna přeborník v označování vojenských jednotek v době druhé světové války ale NSDAP a SS jsou podle mne dosti odlišné organizace.

Poslední horečnaté stavební práce neznámého určení probíhaly ještě v noci 5. května 1945.

Již na podzim 1944 začaly podzemní výrobní haly sloužit svému účelu, začaly se zde vyrábět součásti spalovacích motorů pro tanky, stíhače tanků a díly pro parní stroje.

Koncem války sem byla přesunuta i část výroby tranzistorů, v komplexu Richard II měla být zahájena výroba materiálu pro další elektrotechnickou výrobu. Nacisté dále plánovali do komplexu Richard III přesunout výrobu leteckého benzínu pro nejmodernější proudové stíhačky Messerschmitt. O výrobě paliva (Richard III a IV)pro rakety se dlouho spekulovalo a tato teorie nebyla nikdy plně vyvrácena, podle analýzy odebraných vzorků paliva nešlo určit, zda se nejednalo jen o letecký benzin.

Zní to divně, ale výroba benzínu byla opravdu plánována.

Jisté a prokázané je ovšem zahájení výroby parních motorů pro dálkové bombardéry v březnu 1945 v Richardu V.

Jistá a prokázaná výroba parních motorů pro dálkové bombardéry????? To snad ne? Dokáže si někdo představit PARNÍ BOMBARDÉR! Dokonce dálkový? Jestli to dobře chápu tak na letištní ploše by se naplnil trup vodou a uhlím, nastoupila by četa topičů, pořádně rozfofrovala kotle a hurá nad Londýn. Přitom by se vezl ještě náklad pum…….

Tranzistory vyráběné v Richardu II měly sloužit především pro hromadnou výrobu naváděcích a radiolokačních systémů, které se užívají především v kosmonautice.

Ano kosmický výzkum byl v době druhé světové války ve velice pokročilém stádiu……

Provoz Richard VI nebyl nikdy dobudován a někdy se tak označuje podzemní továrna "Greisen" na výrobu vrtulníků v Rabštejně u České Kamenice. Podle Britského válečného musea měla být v malé části podzemí nejrozlehlejšího komplexu Richard IV pod vrchem Plešivec umístěno přísně tajné německé zdravotnické zařízení a sbírky programu Lebensborn.

V Rabštejně byla opravdu kromě jiného výroba vrtulníků, a již jsem zaslechl i název Richard IV v tomto spojení. Nedokážu však vysvětlit proč a kdo toto označení použil.

Projekt Lebensborn sloužil stručně řečeno k „výrobě“ nadlidí křížením „ušlechtilé rasy“. Ale vrch Plešivec se nachází ve vzdálenosti asi 2,5 km od Richardu, a přestože tento les ani vrchol nemám dostatečně prozkoumaný, nic podobného tam nepředpokládám.

Nebudu se věnovat datumu 4.5 1945, protože Hans Cohen (člověk, který měl Richard zničit, přijel až 7 nebo 8. 5. 1945). Ale táhnout 48 kilometrů kabel pro odpálení továrny? Proč? Tak daleko tažený kabel je velice zranitelný a nedokážu si dost dobře představit, jaký by musel být při této vzdálenosti odpor vodiče a jaké by bylo potřeba napětí k odpálení náloží.

Dodnes nebylo zcela věrohodně vysvětleno, proč výbuch vůbec nenastal. Podle poválečného vyšetřování elektrické vedení na poslední chvíli překousaly hladové krysy, kterých v podzemí žilo několik desítek tisíc, ty posléze zaplavily celý kraj až do Ústí nad Labem.

Desítky tisíc krys v podzemí Richardu? Čím se uživí desítky tisíc krys ve vápencovém dolu?? Vlastně ano kabelem….

Litoměřice včetně stavby a továrny Richard byly osvobozeny Rudou armádou večer 5. května 1945. O poválečném hledání továrny Richard byla napsána dokonce celá několikasvazková kniha, jejíž autorkou byla tehdejší zpravodajská důstojnice Rudé armády Marie Alexandrovna Fortusová. Její líčení hledání továrny Richard je mnohými badateli považováno za zcela věrohodné. Snad nejpozoruhodnější stať v knize tvoří popis vnitřku podzemní továrny.

Považuji se za badatele, ale tvrzení Marie Alexandrovy Fortusové rozhodně nepovažuji za věrohodné. Alespoň ne co se týká hledání továrny. A několika svazková kniha o Richardu? Kde je? Kdo četl těch několik svazků?

Větší část továrny byla velmi důkladně zaminovaná a ucpaná slámou a chlévskou mrvou,

Zaminovaná továrna rozhodně ano. Ale ucpaná slámou a hnojem? Propána krále proč? Pro zvětšení účinku výbuchu? Na to se dá použít a byl použit jíl a suť vzniklá při těžbě.

uvnitř rozsáhlého labyrintu chodeb se ještě několik let po válce skrývaly četné mladé příslušnice SS z programu Lebensborn.

Několik let se ukrývají v podzemí? Co jedí? A kam se ukrývají například při demontáži strojů?

Odminování, deratizace a dezinfekce továrny a odstranění zátarasů z balíků slámy bylo zdlouhavé, pracné a ne vždy bezpečné. Postupně zde zahynulo několik desítek dychtivých sovětských pyrotechniků. Navždy neodminovaných a neotevřených zůstalo mnoho desítek chodeb, jejichž přesný obsah není dodnes vůbec znám (takže lze jen spekulovat o tom, co je zde patrně na „věčné časy“ ukryto), podle několika svědectví zde byly pietně pochovány ostatky Evy Braunové.

To snad ani nebudu komentovat.

Sověti posléze velmi brutálně a primitivně naložili velice přesné a jemné obráběcí stroje tankových motorů (určené původně na výrobu hodinek Omega ve Švýcarskách)

Cituji: jemné obráběcí stroje tankových motorů…. Ano pro obrábění součástek pro tankové motory se běžně používají stroje pro výrobu hodinek…….

a pochytané příslušnice SS, naložili je do beden k transportu na východ. Vlak s nákladem se však v poválečném zmatku na několik desítek let ztratil a do Ruska už nikdy nedorazil – rezavé zbytky strojů promíchané s lidskými ostatky posléze skončily pří náhodném příjezdu ztraceného vlaku (tehdy se zrovna vyřazovaly poslední parní lokomotivy) v roce 1978 na šrotiště v ostravských hutích.

Komplex podzemních továren Richard I-V nebyl po válce nikdy zcela prozkoumán v celém svém rozsahu, dochované plány zobrazují jen asi 25% všech podzemních prostor. Po té co se v podzemí ztratila celá jedna rota Rudoarmějců, uskutečnila Rudá armáda nové mapovaní, ale jeho výsledky nebyly nikdy zveřejněny.

Richard = Bermudský trojúhelník ….

O předání dokumentace k továrně Richard jednal bez výsledku už president Václav Havel se svým protějškem Borisem Jelcinem při své návštěvě Moskvy v roce 1995.

Po válce se o tehdy ještě značně rozlehlé prostory sice zajímalo hned několik místních podniků a státních institucí, z nichž nejvýznamnější byla Československá lidová armáda, která zde chtěla umístit ústav na výrobu plutonia, uranová ruda se sem měla vozit z Jáchymova,

Československá lidová armáda, běžně uvažovala o výrobě plutonia…… co dodat.

nákladný projekt byl zastaven pro sabotáže příslušníků SS ukrývajících se v podzemí.

Ano soudruzi z SS se v podzemí ukrývali společně se soudružkami projektu Lebensborn. K jídlu chytali krysy (byl jich tem přece dostatek) a ve svém volném čase kromě křížení ras také sabotovali výrobu plutonia….

Po vyřešení tohoto problému bylo rozhodnuto, že zde bude vybudována centrální podzemní vojenská nemocnice Varšavské smlouvy, z čeho ale sešlo kvůli biologickému zamoření podzemí z rozkládajících se těl pobitých členů SS. Proto byla větší část podzemí a spojovacích koridorů zavalena.

Když se provalilo drzé sabotovaní výroby plutonia, došlo k pobití soudruhu od SS a naházení jejich těl do štol, kde se rozkládala …. Do toho probíhala prokazatelná těžba vápence od roku 1947. Kde je logika?

Později se o zbytek podzemí zajímal Památník v Terezíně, nicméně k asanaci prostor a jejich dalšímu využití už nikdy nedošlo.

O Richardu napsal celou knihu známý spisovatel Ludvík Souček, rukopis knihy mu byl ale zabaven Státní bezpečností (StB)

Pan souček napsal poměrně hodně knih, ale že by mi unikla jeho kniha o Richardu? Nebo alespoň skutečnost že ji napsal, ale nikdy nevydal?

V současné době je v několika málo chodbách Richardu II. umístěno úložiště nízkoaktivního radioaktivního odpadu (kupř. zdravotnický materiál). Převážná většina ostatních tunelů v části Richard I. a V.

je opuštěná či zavalená, postupně chátrá a po nacistických pokusech s magnetickým zemským polem se postupně hroutí. Z tohoto důvodu není objekt od roku 1972 pro veřejnost nijak přístupný.

Mě vážně nenapadá, co bych na tohle tvrzení napsal….

National Archives US: "CIC and Underground Plant "Richard I–VI" - Czechoslovakia - History Overview 1678–1978" Washington DC: National Archives US,

1982. National Archives US Microfilms - fol:325, p.2856–5689, fol:856, p.325–1648.

Military History of the British Army 1922> Microfilms http://www.nationalarchives.gov.uk/militaryhistory/army/

Zdroje informací, které jsou uvedeny pod článkem, jsem se snažil prohledávat.

Bohužel bez jakéhokoliv výsledku. Pokud se někomu podaří cokoliv vyhledat, budu rád za upozornění případně i odkaz přímo na zdroj.

Text článku je barevně odlišen a význam barev je následující:

Xxxxxxxxxxxxx – původní text, který není komentován

Xxxxxxxxxxxxxx - podle mne „sporné“ části textu, které komentuji

Xxxxxxxxxxxxx – můj komentář k částem článku

Tolik můj komentář, k tomuto článku. Opravdu jsem vybral jen to co považuji za „poněkud vybočující“ z normálu. Budu potěšen, pokud mi napíšete Váš názor.

4. 3 .2008 - AKTUALIZOVÁNO

Článek, který je na této stránce komentován již v současné době na Wikipedii není