Na závěr

Zajímavé je, že tábor a podzemní továrna v Litoměřicích nevešly ve známost širší veřejnosti, a zůstaly jen v paměti přímých účastníků a svědků. Snad proto, že většina jeho vězňů byla cizí národnosti a českých se vrátilo příliš málo, než aby svá svědectví mohli donést k nám všem.

Pátrání po minulosti Richardu se pohybuje na poli dohadů, v němž pouze pozorně sledované maličkosti pomáhají odkrýt stopy udávající směr pro cestu k dalšímu poznání.

(neznámý autor)

Je smutné, že okolí místa, kde zemřelo otrockou prací a nelidským zacházením mnoho stovek vězňů všech národností a vyznání, se postupně mění v nechutné smetiště, kam je bez nejmenší piety odvážen komunální odpad a nepořádek všemožného druhu.
Nestálo by za úvahu upravit alespoň okolní areál Richardu I.
V přístupové chodbě by mohla být umístěna stálá expozice fotografií a částí nálezů, která by byla věnovaná památce umučených vězňů.

Ostatně i expozice věnovaná samotné těžbě vápence, by mohla plno lidí zaujmout.
Věřím tomu, že by se našlo mnoho nadšenců, kteří by byli ochotni věnovat svůj čas i práci na zvelebení tohoto místa.